Výjevy z nečekaného soužití postaršího manželského páru a anatomické kostry v domě uprostřed přírody nabízí nově vydaná knížka Příhody kostlivce Johana. Původně estonská knížka svým vybroušeným vtipem, se kterým nahlíží zdánlivě obyčejný život plný vlídnosti a lásky, zaujme děti i dospělé.
Johan má za sebou velmi dlouhý život, ale nevypráví o něm. Dědeček se stařenkou vezmou Johana k sobě na byt, když už dosloužil jako anatomická kostra ve škole, a nás, zvědavé čtenáře, přizvou nakrátko, na pár letmých návštěv, do svého starého dřevěného domku u lesa, spolu s vnoučaty. redaktorka Štěpánka Ryšavá
Čtenář se na 60 stranách stává svědkem prořezávání jabloní, koupele na konci chladného dne, saunovacího obřadu, vypořádání se se zloději i babiččina magického setkání s lesní bludičkou nebo naslouchání zpěvu ledových ker. A také závěru života. „Láska je nekonečný příběh, a kdo si myslí, že smrt znamená konec, pak ho Johan s dědečkem umějí vyvést z omylu,“ naznačuje Ryšavá.
„Lidská kostra v nejrůznějších podobách není pro současné děti žádným tabu, její zpodobnění najdeme téměř všude, dětskými dupačkami počínaje a luxusním oblečením konče. Lidské kosti nás neděsí, ale o smrti mnohdy mluvit nedokážeme. Cesta domů se snaží prostřednictvím knih pro děti od nejmenších po vyspělé čtenáře vracet toto téma do společnosti,“ říká šéfredaktorka Adéla Procházková.
Příhody kostlivce Johana jsou první estonskou dětskou knihou v češtině po třiadvaceti letech. „Čtenář vidí, že v Estonsku žijí lidé jako my: myslí, cítí, radují se, smějí a milují, jsou laskaví ke stromům, zvířatům, sbírají houby, bojí se bludiček, dávají krev, chodí na výstavy, ujímají se bližních a pečují o ně. A mluví estonsky a võrusky,“ říká Štěpánka Ryšavá.
Bylo to poprvé, co se Johan vezl v sedanu. Předtím jel autem jen jednou, ale to cestoval ve veliké kartonové krabici na korbě náklaďáku. Teď děda Johana opatrně usadil na přední sedadlo a zapnul mu bezpečnostní pás. „A jede sa dom,“ oznámil Johanovi. „Fajna kára, chodě jak hodinky,“ pochválil auto, když nastartovalo hned napoprvé. Johan jede autem
Spisovatelka Triinu Laan (1975) působí v estonském Võro Institutu, který usiluje o podporu a zachování estonského dialektu võruštiny. Ten použila pro přímou řeč manželů (i Johana), s čímž se hravě, s použitím hanáckých nářečí, vyrovnala překladatelka Linda Dejdarová (1983) a vnesla tak vedle humoru další zajímavé téma mezi dětské čtenáře a jejich rodiče. Kniha vybraná do prestižního výročního katalogu nejlepších knih pro děti a mládež White Ravens 2021 zaujme svými živými, výrazně barevnými ilustracemi, výtvarnice Marja-Liisa Plats (1984) přitom použila pouze obyčejnou tužku v kombinaci s růžovou barvou.
Publikaci můžete koupit v našich dobročinných obchodech nebo v eshopu
Johan sice nemluví, ani se nehýbe, ale také nikam nespěchá. Svou přítomností a trpělivým nasloucháním umí potěšit či utěšit, urovnat napětí, a někdy dokonce zažene zloděje. Pochopit svět prarodičů, recenze na serveru iLiteratura.cz
Kniha vychází s finanční podporou Ministerstva kultury ČR a grantu z programu Traducta Kulturní nadace Estonska. Děkujeme.