Jiří Wolker (1900–1924) v době svého onemocnění úspěšně studoval práva na Univerzitě Karlově a věnoval se hudbě, skautingu a turistice. Od dětství psal básně, za života mu vyšly dvě úspěšné sbírky a soubor divadelních her. Právě jako nadaného mladého člověka, oddaného syna a udatného bojovníka se smrtelnou nemocí ho představuje výbor z korespondence, vydaný Cestou domů.
Výběr z korespondence Jiřího Wolkera s rodiči, doplněný úryvky z jeho básní, nese název Slyším v noci tikat hodinky. To byla slova z Wolkerova posledního lístku rodičům z tatranského sanatoria. Publikace laděná do Wolkerovy oblíbené, v básních často zmiňované tlumené růžovooranžové barvy západu slunce, nabízí výbor z psaní s rodiči nejen z období básníkovy těžké nemoci, ale už od jeho dětství. „Jiří Wolker psal pilně a odevšad, kde se ocitl. A v dopisech se ukazuje, že byl někdo úplně jiný, než by se zdálo z obsáhlých doslovů k jeho sebraným spisům, které vycházely ve velkých nákladech už od padesátých let,“ přibližuje editorka Štěpánka Ryšavá. Publikaci vydalo nakladatelství Cesta domů v roce 2020, při příležitosti 120 let od básníkova narození.
Vznik publikace inicioval MUDr. Zdeněk Kalvach, kterého v korespondenci zaujala osobnost velmi nadaného a bystrého mladíka z milující rodiny, zachycení křehkosti lidského života poznamenaného nemocí, popisy tehdejších léčebných postupů i dlouhého umírání v sanatoriu v Tatrách, daleko od domova. „Jsou to vzpomínky na sto let mrtvého básníka, ale jinak je to knížka o tématech, kterými se v našem nakladatelství zabýváme stále: o lásce a smrti, o naději, úctě k člověku, o pozorné péči rodiny v posledních dnech a týdnech a o odpovědnosti za život vlastní i svěřený. A o cestě domů,“ popisuje Štěpánka Ryšavá publikaci v rozhovoru.
Editorka Štěpánka Ryšavá připravila podle publikace stejnojmennou rozhlasovou koláž, kterou si můžete poslechnout během ledna v archivu ČRo Vltava.
Jiří Wolker onemocněl na jaře 1923 plicní TBC, od června pobýval ve Vysokých Tatrách v sanatoriu, kde mu rodina zajistila nejlepší léčbu té doby. Jeho stav se horšil, 30. prosince se matka rozhodla umírajícího syna odvézt vlakem domů do Prostějova. Cesta trvala dvanáct hodin, Wolker ji absolvoval v mrákotách vleže na lehátku v nákladním vagonu. Doma v Prostějově už nenabyl plného vědomí a 3. ledna 1924 zemřel.
Básníkově osobnosti a poezii i otázkám spojeným s koncem života a doprovázením nevyléčitelně nemocných se věnuje video se třemi pracovníky či blízkými spolupracovníky Cesty domů – editorkou Štěpánkou Ryšavou, iniciátorem knihy lékařem Zdeňkem Kalvachem a psychosociální pracovnicí a terapeutkou Jindřiškou Prokopovou.
Publikace je dostupná za 100 Kč v dobročinných obchodech i eshopu Cesty domů.