„Když si vzpomenu, co jsme v týmu vedoucích před více než dvěma lety dávali dohromady jako zásobník nápadů pro oslavy dvacetin, a porovnám to s tím, co se jako pomyslná oslava skutečně odehrálo, musím se usmát,“ ohlíží se Ruth Šormová za rokem 2021.
„Nejspíš to znáte: blíží se výročí, promoce, křtiny nebo něco podobného, a vy přemýšlíte, jak tu událost oslavit. Koho pozvat, co zvládnete nachystat sami a co raději objednáte, jestli připravit nějaký program, co kdo rád a nerad, zda to má být spíš komorní setkání nebo bujarý večírek, a také, jestli se vaše představy nebudou příliš křížit s tím, co očekávají druzí, oslavenec především.
Cesta domů si po celý letošní rok připomínala kulaté výročí, dvacetiny. Slavení bylo jiné, než jsme si původně představovali, a nezpůsobily to jen okolnosti, kterým se nikdo z nás nemůže vyhnout.
Od jara je k dispozici narozeninový web: stránka, kde najdete všechno podstatné z historie Cesty domů, včetně řady zajímavých odkazů. V našem nakladatelství vyšla výroční publikace Postůj, okamžiku: sada originálních knížeček, flip-booků a leporel o životaběhu, jak ho zachytilo devět autorů všech generací. Radost máme i z vydání původní autorské knihy rozhovorů Martiny Špinkové (jedné ze zakladatelek a první ředitelky Cesty domů) a naší primářky Ireny Závadové Letecký motor ve dřezu aneb rozhovory o umírání. Navzdory virovému víření a všudypřítomným nezbytným omezením se nám – téměř zázrakem – podařilo uspořádat tři tradiční akce, při kterých se scházíme s dárci a příznivci: Den otevřených dveří, Koncert pro Cestu domů i jubilejní 10. ročník benefiční aukce. Naše kolegyně, které se soustavně věnují fundraisingu a péči o dárce, vyzkoušely některé novinky a mj. jsme se radovali z dvaceti narozeninových výzev, kterými naši příznivci věnovali své vlastní narozeniny těm našim. A konečně, jako dárek jsme nadělili sobě i veřejnosti nový reprezentativní výzkum veřejného mínění s názvem Je smrt školou povinná?, jehož výsledky jsou pro nás důležitým zdrojem inspirace, především co se týče dalšího směřování vzdělávacích a edičních počinů.
Slavení bylo přirozené, provázelo běžný běh roku, jak ho v Cestě domů známe.
To všechno mi dělá radost, kdybych se na dění končícího roku dívala očima oslav, řekla bych: byl to dobrý a vydařený večírek. Mě ale těší nadto ještě něco jiného: že totiž to naše slavení bylo přirozené, provázelo běžný běh roku, jak ho v Cestě domů známe. Jistě, každá ta zmíněná aktivita znamenala dost práce a starostí, ale odehrálo se to v kontextu všeho ostatního, co i jindy děláme, ´netrčelo to´.
A tak narozeninový rok nemohu a nechci popsat jen počtem akcí a výší darů. Rozvíjí se provoz paliativní ambulance, chystáme rozšíření odlehčovacích služeb, zahajujeme pilotní projekt ve spolupráci s pražskou záchrankou, spirituální péče o pacienty, klienty i kolegy se stala neodmyslitelnou součástí našich multiprofesních služeb. Vydali jsme několik zajímavých a krásných knížek pro dospělé i dětské čtenáře, dostali jsme se do těsnějšího kontaktu s pedagogy a školami, nahlédli jsme do prostředí pražského pohřebnictví, vyzkoušeli jsme řadu online i offline vzdělávacích příležitostí, zkoušíme nové formy komunikace s dárci, otevřeli jsme nový dobročinný obchod, využíváme víc různé sociální sítě, připravili jsme nová edukativní videa pro pečující, také uvnitř jsme si leccos porovnali (a dál rovnáme).
Všechno, co děláme, se může dít v potřebné šíři a kvalitě především díky přízni mnohých: členů týmu, dobrovolníků, dárců a přátel Cesty domů. Bez jejich zájmu a rozmanité velkorysé podpory bychom byli ztraceni. Děkujeme.“
Ruth Šormová
ředitelka
