Medailonky autorů

V letošní dobročinné aukci nabízíme díla níže uvedených autorů.


Abrtová Anežka

(*1998) Vystudovala na AVU ateliér malby II M. Muláštíka a J. Reichela. Letos absolvovala stáž abstraktní malby na Akademii der bildenden Kunste ve Vídni. Věnuje se kresbě, kterou někdy propojuje se sochou a performancí. Kombinuje rozmanité textury a tkaniny (dětské oblečení s prázdnými lasturami apod.). Ve svých dílech si pohrává s myšlenkou na to, co ve skutečnosti prožíváme a co naopak prezentujeme zvenčí. To vše ztvárňuje na motivech lidského těla, v jeho fyzičnosti i intimitě.

Absolon Tomáš

(*1987) Vystudoval AVU, ateliér malby M. Rittsteina a ateliér kresby J. Petrboka. Absolvoval stáž v ateliéru malby J. Černického na UMPRUM. Ve svém díle tematizuje rozkol mezi konkrétnem a abstraktnem, informace komponuje do úsporné, modernisticky pojaté vizuální zkratky. Inspiruje se též estetikou plakátů, jejich historií a nejistým postavením v dnešním světě: „Snažím se vyhýbat surreálnosti tím, že nad věcmi přemýšlím jako nad plakáty. Tahle pravidla mi dávají určité limity, kam až chci zajít.“ Za svou tvorbu získal druhé místo v Ceně kritiky za mladou malbu 2016.

Adamcová Eva

(*1950) Absolvovala Střední výtvarnou školu v Praze. Zabývá se převážně grafikou. Její tvorba je svědkem tiché radosti z každodenních krás a dýchá z ní klidná vyrovnanost i osudová odevzdanost: „Nastane-li období dešťů, pak nezbývá než schoulený v kápi čekat, až se vyprší. Monotónní silné provazce deště bičují zemi od rána do večera a vzduch voní rozměklou zemí. Tváří staleté kuželovité hoře, v jejíž útrobách dříme horká láva, dostaví se pocit odevzdanosti.“ Její dílo je zastoupeno v řadě soukromých i veřejných sbírek včetně NG Praha.

Adolfová Denisa

(*1987) Vystudovala oděvní design na ESMOD International v Paříži. Pro svou značku DA tvoří luxusní designové kabelky a brašny z prvotřídních materiálů. Kabelky vyrábí z nejexkluzivnějších kůží – aligátoří, pštrosí, hroznýší i rejnočí. Proces tvorby je téměř mystický: „Nejsem umělec, ale tvořím dílo. Nejsem sochař, ale své dílo sochám ze všech stran…“ Spolupracovala s módním domem SAGA FURS a firmou Delvaux. Věnuje se i sběratelství kabelek. Své kolekce pravidelně představuje v ČR i v zahraničí.

Aleinikava Nastassia

(*1984) Vystudovala ateliér K.O.V. u Evy Eisler na UMPRUM. Navrhuje převážně decentní šperky a odvážné brýle neobvyklých tvarů. Inspiraci pro svou tvorbu čerpá v přírodě, kulturních odkazech i běloruské domovině. Získala několik nominací na cenu Czech Grand Design a stala se vítězkou Designér šperku 2017 a Grand designérkou roku 2017. Její autorské šperky jsou mimo jiné ve sbírkách UPM v Praze a s tvorbou této umělkyně se můžeme setkat na výstavách u nás i v zahraničí.

Alt Hynek

(*1976) Vystudoval fotografii na FAMU a Visual Research Lab na SUNY New Paltz v USA. Při tvorbě se pohybuje mezi fotografií, videem a sochařstvím. Věnuje se postkonceptuálním přístupům k fotografii a výzkumu fotografického obrazu. Na UMPRUM vedl ateliér fotografie a nyní stojí v čele ateliéru nové estetiky na FAMU. Svá díla vystavuje samostatně i skupinově v ČR i zahraničí. Za svou práci získal řadu ocenění a uznání.

Anderle Jiří

(*1936) Vystudoval malbu a grafiku na AVU. Jako člen Černého divadla J. Srnce cestoval po zahraničí a ovlivněn návštěvami výstav světových umělců pracoval v divadelních šatnách na svých vlastních grafikách. Celá řada jeho děl získala prestižní ocenění a byla zařazena do sbírek předních světových muzeí. Jako jediný Čech dvakrát vystavoval v hlavní expozici Benátského bienále a jeho grafika byla součástí výstavy „Mistrovská díla kreseb a grafiky posledních pěti století“ newyorského Metropolitního muzea umění. Z jeho tvorby dýchá hluboké lidství, vědomí spojení s minulostí: „To zřetězení lidí, kteří byli před námi, a ten zázrak, že to zřetězení došlo až k nám – a na počátku zrození každého z nás byla láska.“

Nakladatelství AULOS

založil roku 1992 Zdeněk Křenek. Vydává limitované série grafických listů a bibliofilské tisky – umělecké texty pečlivě vybraných autorů doprovázejí ilustrace předních českých výtvarníků. Na technickém zpracování knih se podílejí zejména řemeslné rodinné dílny s dlouhou tradicí, ti nejlepší z nejlepších, tiskaři počínaje a knihvazači konče.

Axmann Mikoláš

(*1955) Vystudoval AVU, ateliér grafiky L. Čepeláka, absolvoval též stáž na Academia de San Carlos v Mexiku. Jako pedagog působil na ČVUT, UMPRUM a ZČU v Plzni, kde založil a vedl dílnu klasického kamenotisku a kde na Fakultě designu a umění L. Sutnara vede ateliér grafiky. Od 80. let se věnuje litografii, provádí velkoformátové tisky bez použití tiskařského lisu. S technikou kamenotisku pracuje v jeho původní historické podobě a svá díla označuje jako kamenopisy. Napsal několik autorských knih a teoretických úvah na téma grafika a litografie. Je členem skupiny Corpora S. V roce 2009 obdržel Cenu Vladimíra Boudníka a svými díly je zastoupen v mnoha domácích i zahraničních sbírkách.

Baňka Pavel

(*1941) Vystudoval ČVUT a až později se dostal k fotografování. V 60. letech byl členem české beatnické skupiny. Mnohokrát pobýval v USA, kde působil jako hostující umělec na různých univerzitách. Věnuje se volné tvorbě, většinu jeho děl lze označit za výtvarné fotografie. Vytváří čisté abstrakce, portréty i krajiny. Vede ateliér fotografie na FUD UJEP. Spoluzaložil Pražský dům fotografie, časopis Fotograf, neziskové centrum fotografie a soudobého umění Fotograf Gallery. Byl také při vzniku mezinárodního Fotograf Festivalu. Za svou tvorbu získal řadu ocenění a uspořádal nespočet samostatných výstav v ČR i zahraničí.

Bartko Šárka

(*1979) Absolvovala VOŠ sklářskou v Novém Boru pod vedením K. Kopřivové. Věnuje se navrhování a výrobě minimalistických skleněných šperků. Vše ručně řeže, brousí, leští, vrtá a maluje. Na objekty často malbou znázorňuje fragmenty map, turistických cest i geodetických značek. Její šperky se vyznačují kontrastem ve tvaru, barvě a struktuře. Tvoří pod značkou SKLO a je součástí skupiny Natělo, která provozuje galerii autorského šperku. Na SPŠS a VOŠS Nový Bor vyučovala malbu skla a vedla galerii. Vystavuje v ČR i zahraničí, získala řadu ocenění.

Berdych Jakub st.

(*1953) Je původem štukatér, dnes je však známý převážně jako sklářský výtvarník, restaurátor historických interiérů, designér i sklářský technik. Již dvacet let působí na katedře designu Technické univerzity v Liberci. Stál zde také u zrodu oboru Návrhářství skla a šperku, který propojuje dvě tradiční výrobní odvětví v regionu. Pojítkem mezi Berdychovými díly je okolní svět a stopy člověka v něm. Prochází se po zemi s otevřenýma očima a myslí, doslova si vše přetavuje do skla, ať už v podobě plastik, lahví nebo váz. Měl řadu skupinových i samostatných výstav v galeriích u nás a v Polsku.

Berdych Karpelis Jakub

(*1971) Vystudoval SUPŠ sochařkou a kamenickou v Hořicích. Jako klíčová osobnost současného českého sklářství je oceňován i v zahraničí. Před více než 20 lety spoluzaložil design shop Qubus, pro který tvoří originální užitné předměty na pomezí uměleckých děl. V navrhovaných edicích i ve volné tvorbě pracuje zvláště se sklem, ale jako vystudovaný sochař se často vrací ke kameni. Jeho díla jsou zastoupena v řadě veřejných i soukromých sbírek. Vystavuje v ČR i v zahraničí v rámci kolektivních i samostatných výstav.

Bím Tomáš

(*1946) Se vyučil knihtiskařem na Odborném polygrafickém učilišti v Praze. Výtvarné umění studoval soukromě. Absolvoval mnoho zahraničních studijních pobytů. Ve své tvorbě se zaměřuje na magický realismus a řadí se mezi přední české precizionisty. Je členem SČUG Hollar. Jeho dílo zahrnuje tvorbu plakátů a drobných grafik, ilustrace knih a časopisů i návrhy obalů gramofonových desek. Uspořádal přes sto samostatných výstav. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách po celém světě (NG Praha, NAC Ottawa).

Blabolilová Marie

(*1948) Studovala na AVU malbu, brzy však upřela pozornost ke grafice, přičemž svůj svébytný rukopis našla v čárovém leptu. Vytváří zátiší i krajiny skrze horizontální, vertikální a šikmé čáry. V posledních letech se vrátila k malbě – maluje na stará vzorovaná linolea, používá také malířské válečky se vzorem: „Na linoleu mě zaujalo, že se mu musím přizpůsobit. Dívám se na něj třeba půl dne a něco vykoukám. Nějak mě to nakopne. Linolea a válečky mi dovolují experimentovat. Zároveň si uvědomuji, že se jimi blížím ke grafickému uvažování.“ Je držitelkou Ceny Vladimíra Boudníka, její dílo je zastoupeno v domácích i zahraničních sbírkách (NG Praha, National Gallery of Art ve Washingtonu).

Bodzewicz Radka

(*1991) Absolvovala na AVU ateliér grafiky II V. Kokolii a ateliér sochy II J. Zeithammla. Absolvovala stáž na Robert Gordon University ve Skotsku. Tvoří olejomalby figurálních světů a abstraktních i reálných krajin. Často využívá techniky otisku. Ráda experimentuje s novými materiály a technikami. Malbu propojuje s malbou ve virtuální realitě pomocí mobilní aplikace a vytváří tak malbu v pohybu. Svá díla také doplňuje videomappingem promítaným na objekty. Dostala se mezi finalisty Leinemann-Stiftung für Bildung und Kunst Award. Účastní se českých i zahraničních výstav.

Böhm David

(*1982) Vystudoval AVU, ateliér grafiky II V. Kokolii a ateliér malby II V. Skrepla. Pod vedením V. Kokolii získal na AVU doktorát a od roku 2022 tam vede ateliér grafiky I. Je oceňovaným knižním ilustrátorem. Jeho kniha Hlava v hlavě získala cenu Magnesia Litera a ocenění Zlatá stuha a byla vyhlášena nejkrásnější dětskou knihou roku. Spoluzaložil komiksové noviny KIX. Je autorem úspěšné komiksové knížky Ticho hrocha. Za ilustrace v knize Město pro každého získal cenu Czech Grand Design. S J. Frantou dlouhodobě spolupracuje na hravých a nápaditých projektech spojených zejména s kresbou a objevováním jejích možností (performance, videa, instalace), za které byli třikrát nominováni na Cenu Jindřicha Chalupeckého.

Bolf Josef

(*1971) Studoval AVU u V. Kokolii, J. Načeradského a V. Skrepla. Věnuje se malbě a kresbě. Je autorem několika komiksů a krátkých loutkových filmů. Náměty často čerpá z dětství stráveném na sídlišti a jeho typickými hrdiny jsou mnohdy osamocené a trpící postavy mladých chlapců a dívek. Charakteristické je pro něj proškrabávání tuše nanesené na vrstvu barevných voskovek. V letech 1996–2002 byl členem umělecké skupiny Bezhlavý jezdec. Získal ocenění Umělec roku 2010. Pravidelně vystavuje u nás i ve světě a jeho díla jsou zastoupena v mnoha sbírkách (NG Praha).

Brázda Pavel

(1926–2017) Se výtvarným uměním zabýval od dětství. Nejprve se snažil tvorbou navazovat na umělce ze Skupiny 42, ale už v roce 1944 si vytvořil svůj vlastní směr, který nazval hominismus neboli „umění o lidech pro lidi“. V roce 1949 byl z politických důvodů vyloučen ze studií na AVU, označen za „nepřítele lidu“ a následujících 40 let tvořil v nucené izolaci. Přesto byla jeho díla často předzvěstí trendů ve světovém umění – známí Astronauti například anticipují pop-art, jiná díla magický realismus či informel. Ve svých 81 letech objevil možnosti práce s počítačem a své kresby začal zpracovávat digitálně. Jeho dílo je zastoupeno v mnoha soukromých i veřejných sbírkách včetně NG Praha.

Brunclík Pavel

(*1950) Vystudoval MFF UK, režii a scenáristiku na FAMU, kde později studoval i fotografii. Jako fotograf je znám v ČR i zahraničí. Třemi tématy, která se prolínají jeho tvorbou, jsou krajiny, ženy a portréty. Opakovaně se vrací k fotografii aktu, tématu, které ho fascinuje již od studií. Po ukončení studií spolupracoval s ČST. Spoluzaložil Studio ASA, ve své době největší fotografické studio v ČR. Za svou fotografickou tvorbu získal mnoho ocenění a uznání.

BYSTRO DESIGN

společně založila autorská dvojice Dagmar Pánková a Leoš Smejkal v roce 2005. Studio má široký záběr – od návrhů vlastních šperků, svítidel a designu skleněných produktů po komplexní řešení interiérů. V jejich tvorbě je patrný vtip a nadsázka, přičemž základním předpokladem je vždy dokonalé řemeslné zpracování. Výsledkem tohoto spojení jsou takové unikáty jako luxusní skleněné meče a dýky z kolekce Thousand Swords nebo kolekce skleněných broušených stolků. Svou tvorbu vystavují v ČR i zahraničí.

Cajthaml David

(*1959) Vystudoval UMPRUM, ateliér architektury a scénografie J. Svobody, jeho aktivity jsou ale daleko širší – je scénografem, malířem, grafikem, keramikem, spisovatelem, kytaristou ve skupině DekadentFabrik, také peče dorty. Své příběhy vypráví s přesvědčivostí a zaujetím, jsou uvěřitelné ve své bizarní opravdovosti. V jeho díle je patrný vliv surrealismu, používá erotické motivy, do obrazů vpisuje texty. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách NG Praha, Památníku národního písemnictví, UPM v Praze nebo ve sbírce Brunel University v Londýně.

Císařovský Tomáš

(*1962) Vystudoval AVU u A. Paderlíka a J. Ptáčka. Je jedním z nejvýznamnějších českých malířů, kteří kolem poloviny 80. let v našem kulturním prostředí formulovali a prosazovali tvorbu postavenou na postmoderních názorech. Patřil ke spolupracovníkům Galerie MXM. Byl členem skupiny Tvrdohlaví a vystavoval na neoficiálních výstavách Konfrontace. Tvoří v silných tematických cyklech, např. Z deníku dědy legionáře nebo Promlčená doba, kde zachycuje esa normalizační pop music. Pravidelně vystavuje v českých i zahraničních galeriích a jeho dílo je zastoupeno ve veřejných i soukromých sbírkách.

Cziroková Renata

(*1992) Vystudovala AVU, ateliér kresby J. Petrboka. Absolvovala stáže na AVU v ateliéru malby I J. Sopka a na BAAD v Jeruzalémě. Věnuje se malbě i kresbě. Její výjevy nejčastěji zachycují figury. „Při zdánlivě náhodném tvoření si hledám vlastní lokalizaci. Snažím se nezatěžovat prvotní vizi zbytečným obsahem. Intuitivně přicházím na jména vzniklým výjevům. Vše mi zpočátku nemusí dávat smysl. Vycházím z chaosu, ve kterém v průběhu nacházím řád.“

Černá Markéta

(*1967) Vystudovala PedF UK, absolvovala odborný výcvik i semináře v arteterapii, artefiletice a malbě (Ateliér Praga Prima – olejomalba, práce v ateliéru i plenéru pod vedením pedagogů AVU). Působí jako lektorka výtvarných dílen zaměřených na sebepoznání a osobnostní rozvoj. Samostatně vystavuje od roku 2012. Ve své tvorbě se zaměřuje na zobrazení krajiny – učarovala jí zejména poetika zamlžených šumavských slatí a lesů, kam jezdí čerpat energii a inspiraci. Tématem jejích obrazů jsou i pohádkové bytosti ztělesňující přírodní síly.

Černý Filip

(*1975) Vystudoval na AVU ateliér malby J. Sopka a absolvoval stáž na Academie voor Beeldende Kunst v holandském Enschede. V jeho tvorbě se dlouhodobě projevuje smysl pro aktualizaci tradičních výrazových prostředků. Obrazy od počátku záměrně konstruuje jako umělou realitu odkazující na původní věcnost, od níž se však zároveň vzdalují. Typický efektní výraz vytváří kombinací airbrushe a štětcové malby. Jeho dílo je zastoupeno v mnoha soukromých i veřejných sbírkách, včetně NG Praha.

David Jiří

(*1956)Absolvoval AVU, ateliér malby A. Paderlíka. Během studia spoluorganizoval neoficiální skupinové výstavy Konfrontace a stál u zrodu skupiny Tvrdohlaví. Zabývá se malbou, tvorbou objektů, instalacemi, fotografií, videoartem; zasahuje také do oblasti kritiky a publicistiky a působí jako pedagog. Řadě jeho děl se podařilo rozvířit debaty o současném českém umění. K těm nejdiskutovanějším patřily monumentální neonové instalace Trnová koruna nad Rudolfinem a Červené srdce nad Pražským hradem. Jeho dílo je zastoupeno v mnoha soukromých i veřejných sbírkách včetně NG Praha. Několikrát reprezentoval ČR na Benátském bienále a je mimořádně etablován na mezinárodní scéně.

Díaz Federico

(*1971) Vystudoval AVU v ateliérech S. Kolíbala, K. Malicha a A. Veselého. Patří k průkopníkům užívání nových médií v umění a řadí se mezi nejvýraznější umělce v této oblasti. Pro jeho tvorbu jsou charakteristické interaktivity, algoritmicky generované umění a využití robotů při vzniku děl. Jeho prostorové objekty odhalují surovost prefabrikovaného výrobního procesu. Vystavuje na předních festivalech a výstavách nových médií v Evropě i zámoří. Vedl ateliér supermédií na UMPRUM a přednášel na univerzitách v Brně, New Yorku i Curychu. Čtyřikrát byl finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého, získal zvláštní cenu nadace Nicola Trussardi a byl oceněn na Florentském bienále.

Dytrych Šormová Kristýna

(*1985) Vystudovala AVU, ateliéry malby II M. Rittsteina a III V. Skrepla. Absolvovala také ateliér hostujícího pedagoga J. Merty a stáž v Portu a Jeruzalémě. V roce 2013 obsadila třetí místo v prestižní soutěži Ceny kritiky za mladou malbu. Poslední samostatnou výstavu (3200 ASA) realizovala v roce 2022 v Praze. Inspiraci pro svou tvorbu čerpá z přírody, krajinných fotografií či vlastních prožitků v ní. Témata zpracovává volně abstraktním způsobem většinou na velkoformátových plátnech. Často maluje přímo rukama a narušuje strukturu papíru. Charakteristickým prvkem jejích děl je pohyb.

Eisler Eva

(*1952) Absolvovala SPŠ stavební v Praze. Patří ke světovým uměleckým šperkařkám a zároveň působí v oblasti architektury, designu, výtvarného umění a věnuje se kurátorské a výstavní činnosti. Pro její díla je příznačné minimalistické pojetí: „Minimalismus pro mě není zjednodušení – je symbolem toho, jak je celý vesmír propojený, jak my v sobě i vesmír kolem obsahuje tak obrovské množství informací, že se nedají vyjádřit jinak než třeba tečkou.“ Za svou tvorbu získala nespočet ocenění, její dílo se nachází v soukromých i veřejných sbírkách (např. Museum of Arts and Design v New Yorku). Dlouhodobě přednášela mj. na New York University, v současné době vede ateliér K.O.V. na UMPRUM.

Filípek Ondřej

(*1993) Absolvoval na AVU ateliér figurálního sochařství a medaile V. Míči a ateliér sochařství I J. Róny a L. Rittsteina. Pro jeho sochařskou tvorbu jsou typické lidské deformované figury, které mnohdy spíše připomínají neživý objekt. Věnuje se i hudbě, jako bubeník působí ve dvou punkových kapelách. Společným tématem veškeré jeho tvorby je úpadek civilizace a lidství v postindustriální době. Hojně se účastní skupinových i samostatných výstav. V roce 2024 bylo možné jeho díla vidět na výstavě Možná vás znám v Kroměříži.

Foltýn Jiří

(*1951) Je fotograf, grafik a kurátor. V oboru fotografie je samouk. Absolvoval SPŠ Uničov, později si doplnil vzdělání na SUPŠ Brno, obor propagační grafika. Mnoho let působil jako fotograf, grafik a dokumentátor v Muzeu Vyškovska. Umělecké fotografii se věnoval hlavně od 70. do 90. let. Převratné byly jeho experimentální metody zasahování do fotografie. Využíval dlouhých expozic i následných zásahů do negativů i pozitivů (rytím či dokreslováním), čímž dostával do statického záběru prvek času. Vystavuje na samostatných i skupinových výstavách.

Forman Matěj

(*1964) Je malíř, ilustrátor, scénograf, ale i divadelní a filmový herec. Po roční praxi eléva ve Studiu Jiřího Trnky studoval v ateliéru filmové a televizní grafiky na UMPRUM a absolvoval též roční studium v ateliéru grafiky na Columbia University v New Yorku. Spoluzaložil Divadlo bratří Formanů, ve kterém působí jako herec, scénograf a vedoucí výtvarného týmu. Svými ilustracemi doprovodil řadu knih, mj. výbor básní Od jara do jara vydaný nakladatelstvím Albatros ke 100. výročí narození F. Hrubína.

Girsa Václav

(*1969) Vystudoval AVU, ateliér malby V. Skrepla. Jeho tvorba nevykazuje lineární vývoj a jako by se řídila jinými zákonitostmi, než je zvykem – ve své práci svobodně přechází mezi velmi odlišnými styly, jako jsou geometrická abstrakce, různé polohy realismu, punkový či zase infantilní primitivismus nebo konceptuální textové obrazy. Uspořádal mnoho samostatných výstav v ČR i zahraničí a podílí se na skupinových výstavách. Mimo jiné působí v hudební skupině Střešovická Kramle.

Grus Jiří

(*1978) Vystudoval na AVU ateliér malby Z. Berana. Proslavil se však svou komiksovou tvorbou. Jeho nejznámějšími počiny jsou komiksové album Nitro těžkne s glycerinem a komiksová série Voleman (dosud čtyři díly). První komiks mu vyšel již ve třinácti letech. Získal mnoho ocenění u nás – opakovaně cenu Muriel v různých kategoriích – i v zahraničí (na Mezinárodním festivalu komiksu v Lodži). Věnuje se i knižním ilustracím, kresbě a malbě.

Hábl Patrik

(*1975) Vystudoval UMPRUM, ateliér malby P. Nešlehy, navštěvoval též ateliér grafiky V. Kokolii na AVU. Jako malíř pracuje s obrazem i prostorem. Vytvořil řadu prostorových vstupů současného umění do významných historických staveb (kostel Nejsvětějšího Salvátora, Anežský klášter v Praze aj.). Je prvním českým žijícím umělcem, jehož dílo se po aukci v Sotheby's dostalo i do dražebního katalogu aukční síně Christie's. Je členem sdružení Umělecká beseda a SČUG Hollar. Jeho tvorba byla oceněna Waldesovou cenou a cenou Europol.

Hísek Jan

(*1965) Absolvoval UMPRUM, ateliér knižní kultury a písma. Tvoří především symbolistní černobílé grafiky technikou šerosvitné mezzotinty (tónové rytiny). Také ilustruje – zejména magické a poetické literární texty (G. Meyrink, J. R. R. Tolkien, A. de Saint-Exupéry ad.). Věnuje se i kresbě a malbě. Své snové obrazy maluje na cestách po světě, v přírodě – na lukách, u jezů, v lesích. Otiskuje do nich radost ze slunečního světla, z padající vody; jsou plné drobných příběhů fantastických bytostí – duchů přírody, které můžeme vidět jen svým vnitřním zrakem.

Hlavinka Igor

(*1959) Na DAMU vystudoval scénografii u A. Pražáka a na AVU absolvoval krajinářskou a figurální malbu u F. Jiroudka. Zabývá se malbou, fotografií, sochařstvím, restaurováním, zahradní architekturou a také působí jako kurátor. V 90. letech se zúčastnil sympozií nadace Hermit v klášteře Plasy a byl kurátorem výtvarného sympozia O Počátku. Je součástí výtvarné skupiny Tunel a od roku 1996 je členem SVU Mánes. Poslední roky se věnuje kresbě a malbě horské krajiny. „Na počátku kresby je prázdnota, krásná zářící prázdnota papíru, která odkazuje k té počáteční prázdnotě všeho. Prázdnota, ve které je potenciálně obsažené všechno, co je.“

Holcová Veronika

(*1973) Studovala na AVU kresbu, malbu i grafiku u J. Svobodové, B. Dlouhého, V. Skrepla a V. Kokolii. Věnuje se kresbě a malbě. Její kresby jsou subjektivními deníkovými záznamy, křehké, poetické malby balancující mezi realitou a fantazií. Promítá do nich osobní zážitky, pocity z četby, představy i sny. Zobrazuje zejména krajiny, působící snově a zároveň znepokojivě, zaplněné na první pohled „neviditelnými“ detaily: „Hodně pracuji tak, že se lidé musejí skrz obraz ‚prokoukávat', přijít na to, co se v něm odehrává, do jakých vrstev se můžou dostat.“ Pravidelně vystavuje doma i v zahraničí, její díla se nacházejí v soukromých a veřejných sbírkách v ČR, Švýcarsku, Itálii, Německu, Velké Británii, USA.

Hon Štěpán

(*1976) Vystudoval FAMU, katedru fotografie. Je fotografem mnoha tváří a projektů a věnuje se reportážní i dokumentární fotografii. Od roku 2014 píše spolu se svou rodinou Náš evropský deník, ve kterém mapuje objevitelským způsobem nejrůznější kouty Evropy. Kniha v roce 2022 zvítězila v soutěži o nejzdařilejší cestopis roku 2022 a získala Cenu Hanzelky a Zikmunda. Od roku 2016 vydává charitativní kalendář projektu DOMA. Je držitelem několika ocenění v soutěži Czech Press Photo.

Houdek Vladimír

(*1984) Vystudoval AVU, ateliér malby V. Skrepla. Věnuje se klasické malbě, koláži a experimentům s nimi. Vytváří nové vizuální formy navazující na modernistické a postmodernistické koncepty. V jeho malbách můžeme nalézat odkazy na řadu malířských směrů: „Když se teď budeme bavit o nových obrazech, tak vznikají vrstvením. Což znamená, že začnu op-artem, pak barevnou kompozicí a potom tam začleňuju ten realistický objekt, který se snažím různě přetvářet.“ V roce 2010 získal první místo Ceny kritiky za mladou malbu, o dva roky později se stal laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého. V roce 2023 představil veřejnosti jeden ze svých nejnovějších souborů s názvem Obrácená hlava, kde dále pracuje s geometrií vycházející z renesančních kosmologických map 14.–17. st. a pocitu nekonečna.

Hroudová Pavla

(*1968) Vystudovala Fakultu architektury ČVUT, řadu let se však zabývá výtvarnou tvorbou. Věnuje se malbě olejovými i akrylovými barvami. V poslední době je její největší inspirací svět zvířat, který se snaží zachytit, ovlivněna ilustracemi ze starých přírodovědeckých atlasů, v jeho neuvěřitelné kráse a rozmanitosti. Již řadu let úspěšně spolupracuje s Cestou domů – navrhla pro ni například sady papírů origami, pohledy, bloky nebo přání.

Hulačová Anna

(*1984) Absolvovala AVU v ateliérech J. Róny a J. Příhody. Na AVU působila jako asistentka v ateliéru sochařství II T. Hlaviny. Její figurativní sochy jsou inspirovány lidovým uměním a řemesly, pop-kulturou, tvorbou přírodních národů i starověkými kulturami. Nevšedním a citlivým způsobem kombinuje přírodní materiály (včelí vosk, proutí) s materiály současnými a syntetickými. Do plastik zakomponovává i kresby a tisky. Často vytváří sousoší více postav. Tematicky sleduje konflikty mezi přírodou a lidskou civilizací. V roce 2016 postoupila do finále Ceny Jindřicha Chalupeckého. Vystavuje v ČR i v zahraničí. Její díla jsou v roce 2024 k vidění na skupinové výstavě Planet ID v Roudnici nad Labem.

Janeček Ota

(1919–1996) Studoval kreslení na ČVUT a na UMPRUM, ale kvůli uzavření vysokých škol v roce 1942 studia nedokončil. Následně se věnoval malbě, grafice, ilustraci i sochařství. Byl členem skupiny SVU Mánes a SČUG Hollar. Pracoval na návrzích textilií, poštovních známek, keramiky, plastik, šperků a spolupracoval s filmem. Významnou část jeho tvorby tvoří knižní ilustrace (včetně Slabikáře a Čítanky). Charakteristickým motivem jeho děl jsou dívčí akty. Jeho díla jsou zastoupena v mnoha soukromých i veřejných sbírkách (NG Praha, BnF Paříž). Za ilustrace získal mezinárodní ocenění v Sao Paulu a Nice, byl také jmenován zasloužilým umělcem.

Jelínková-Cajthamlová Barbora

(*1960) Ve výtvarném světě známá pod jménem Barbora JC, je sklářská výtvarnice a fotografka. Fotografii se věnuje soustavně od dětství. Vystudovala SUPŠ v Praze a obor výtvarná výchova na PedF UK. Nejprve vyučovala v Lidové škole umění, ale od roku 1990 je na volné noze. V rámci kolektivních i samostatných výstav v ČR i v zahraničí vystavuje skleněné objekty, kresby a fotografie. Pravidelně spolupracuje s Centre for Ceramic Art při York Art Gallery ve Velké Británii.

Jirků Boris

(*1955) Absolvoval AVU, ateliér malby A. Paderlíka. Věnuje se volné kresbě, malbě, grafice, ilustraci, dřevěné a kovové plastice i výtvarným realizacím v architektuře. Většina jeho prací má figurativní charakter, významnou roli hraje dynamická perspektiva a výrazná barevnost. Pitoresknost, expresivita, mnohdy až absurdnost obrazových příběhů vede ke klasifikaci a přiřazování jeho díla ke škole české grotesky. Výrazně je spojen s pedagogickou činností. V současné době vede výuku figurální kresby a malby na Fakultě designu a umění L. Sutnara ZČU v Plzni.

Jirsová Klára

(*1981) Vystudovala bohemistiku na FF UK, absolvovala stáž na francouzské Sorbonne Paris IV. Navštěvovala též ateliér grafiky I J. Lindovského na AVU a aktivně se věnuje výtvarné tvorbě – především kresbě a grafice. Je také filozofkou a překladatelkou. Ilustrovala knihy Novéna k svatému Josefovi, Rady k modlitbě, Vánoční tajemství a další. Je členkou centra teologie a umění při katedře systematické teologie a filosofie na KTF UK, které je mezioborovou platformou pro současné umění, kulturu a náboženství.

Jiřincová Ludmila

(1912–1994) Studovala v Praze na soukromé malířské škole R. Vejrycha, Státní odborné keramické škole a v ateliéru grafiky T. F. Šimona na AVU. Věnovala se ilustraci, kreslenému filmu, exlibris, malbě, známkové a plakátové tvorbě, zejména ale volné grafice. Tvořila na náměty přírodních, krajinářských motivů z jižních Čech. Vytvořila přes 1200 grafických listů a její ilustrace jsou obsaženy ve více než 300 knihách. Měla úzký vztah k hudbě i přírodě, v 80. letech se zabývala především figurální tvorbou. Často je nazývána první dámou české grafiky. Byla členkou SČUG Hollar a SVU Mánes. Za svou tvorbu získala řadu domácích i zahraničních ocenění a její dílo je zastoupeno například ve sbírkách NG Praha nebo Galerie hlavního města Prahy.

Juhová Anežka

(*1995) Absolvovala na UMPRUM ateliér K.O.V. Z drahých kovů a kamenů vytváří nevšední šperky. Se svou diplomovou prací Landscape in Motion byla vybrána do prestižní soutěže The Marzee International Graduate Show. Její kolekce Taro byla nominována na ceny Czech Grand Design 2022 – Designér šperku roku, kde se dostala do finále. Kolekce Maya, inspirována cestou do Mexika, byla nominována na cenu Czech Grand Design 2023. Vystavuje v ČR i ve světě, spolupracuje s módními návrháři a její šperky nosí i bývalá slovenská prezidentka.

Karbus Lukáš

(*1981) Vystudoval FaVU VUT v Brně, ateliér malířství II M. Mainera. Maluje akvarelem zátiší i abstraktní obrazy, nejvíce se však věnuje krajinomalbě. Nejčastěji na výrazně barevných velkoformátových obrazech zachycuje rodnou krajinu severních Čech, která ho inspiruje svými rozmanitými profily. Přírodní prvky kombinuje s abstraktními geometrickými vzory, netradičně spojuje nesouvisející části krajiny: „Nekopíruji skutečnost, ale přenáším na papír obraz svého vědomí. Zkomprimuji krajinu, abych urychlil vizuální přenos k divákovi, možná proto pak může připomínat psychedelii.“ V roce 2015 se stal finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Kintera Krištof

(*1973) Po studiích na AVU, kde prošel několika ateliéry, absolvoval postgraduální studium na Rijksakademie van Beeldende Kunsten v Amsterdamu. Vytváří mnohdy technicky náročné, dobře promyšlené a rafinovaně vtipné kinetické či luminální skulptury, instalace či videa a upozorňuje jimi na závažné problémy člověka ve světě zahlceném technikou. Další polohou jeho tvorby je osobitý smysl pro humor, který prostřednictvím slovních, materiálových a jiných hříček vnáší do svých kreseb i koláží. Třikrát byl finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého, pravidelně vystavuje v renomovaných evropských institucích a jeho díla se nacházejí v soukromých i veřejných sbírkách (např. NG Praha, Fogg Art Museum v Bostonu).

Klaška Barbora

(*1987) Vystudovala AVU, ateliér sochařství I J. Róny, a absolvovala stáž na Hogeschool voor de Kunsten Utrecht v Holandsku. Je členkou spolku výtvarných umělců a designérů PRÁM a zakladatelkou multižánrového festivalu Badespasstotal. Ve své práci propojuje geometricky souměrné tvary s organickými formami, čímž vytváří ostrý kontrast vzájemně si odporujících prvků. Často používá neony, pro jejich efektivitu, čistý výraz a sílu, jež funguje i v jednoduchém tvaru. Někdy se její pozornost obrací i k samotnému materiálu, který se pak stává vedoucím tématem.

Klimeš Svatopluk

(*1944) Vystudoval AVU, ateliér malby A. Paderlíka. Patří k několika českým výtvarníkům, kteří se zabývají médiem ohně. Oheň ho upoutal už v mládí a stal se pro něj celoživotním výtvarným prostředkem. Jeho stopy vkládá do kreseb, maleb, fotografií i videoartu. Používá techniku propalování, ohořívání, okuřování, pracuje také s popelem. Svůj osobitý rukopis neustále prohlubuje a hledá další způsoby, jak téma ohně v umění uplatnit. Od roku 1998 působí jako pedagog na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem. Má za sebou bohatou výstavní činnost a svými pracemi je zastoupen např. ve sbírkách NG Praha.

Klyuykov Alexey

(*1983) Je absolventem UMPRUM, ateliéru intermediální konfrontace. Působí téměř výhradně v autorské dvojici s Vasilem Artamonovem. Jejich práce představují především akce ve veřejném prostoru, videoperformance, instalace, ale i tradiční malbu, ve které často reflektují dějiny umění – zejména se nechávají inspirovat ruským konstruktivismem, socialistickým realismem, kubismem, futurismem nebo poválečnou uměleckou scénou v SSSR. Vzorem je jim ideový horizont a estetika tzv. surové malby. Společně získali v roce 2010 Cenu Jindřicha Chalupeckého.

Kokolia Vladimír

(*1957) Absolvoval malířství na AVU u J. Smetany. Již přes třicet let vede na AVU ateliér grafiky II, v roce 2006 byl jmenován profesorem. Kromě výtvarných aktivit (malířství, kreslení, grafika) skládá texty a působil jako zpěvák v experimentální rockové skupině „E“. Jeho výtvarná tvorba je velice různorodá, zaměřuje se na figury i krajiny a dostává se až k čistě abstraktním dílům. Svá díla vystavuje u nás i v zahraničí. Získal cenu Jindřicha Chalupeckého (1990) a Michala Ranného (2019).

Kölblová Hana

Se zabývala tvorbou grafik, leptů i litografií. Mezi její oblíbené motivy patřily budovy z Říčan, krajiny i postavy. Většina jejích děl vznikla v 70. a 80. letech. Účastnila se kolektivních výstav (např. výstava Arsclubu).

Kolíbal Stanislav

(*1925) Vystudoval UMPRUM, ateliér užité grafiky A. Strnadela, a scénografii na DAMU u F. Tröstra. Věnuje se scénografii, grafice, kresbě i ilustraci, proslul však hlavně jako sochař. Zajímá ho zejména zobrazení nestability symbolizující nejistotu (plastika Labil). Rád pracuje s bílou barvou a tzv. emocionální geometrií: „Má tvorba vychází z představy, že umění je sdělení. Přimkl jsem se k řeči geometrických tvarů, protože jsem v ní našel cestu, jak lapidárně vyjádřit pocity i myšlení.“ Jeho díla se nacházejí v mnoha českých i zahraničních sbírkách (newyorské Metropolitan Museum of Art, Museum Moderner Kunst ve Vídni, NG Praha).

Kollárik Samuel

(*1992) Absolvoval na AVU ateliér malba IV u M. Meduny a P. Duba. Zabývá se figurální malbou i krajinou. Pracuje s olejem a akrylem, příležitostně experimentuje s tiskovými technikami a využívá náhody v procesu malby. V diplomové práci se věnoval minoritním skupinám hnutí skinheads, jejich odnoží R.A.S.H. a S.H.A.R.P., které se vymezují vůči rasové nesnášenlivosti. Jeho obrazy jsou výrazné svou barevností, deformací postav, nereálnými průniky prostorů a střídáním prostředí.

Kopřivová Karolína

(*1970) Absolvovala UMPRUM u J. Harcuby a V. K. Nováka. Pracuje jako sklářská výtvarnice. Věnovala se tavené plastice a užitkovému i dekorativnímu sklu, tehdy spolupracovala s firmami Crystalex a Moser. Dnes se ale nejvíce zabývá výrobou autorských šperků. Její srdeční záležitostí jsou korálky. Skvěle ovládá techniku výroby vinutých perel. Vyučovala na SPŠS a VOŠS Nový Bor, SUPŠS Železný Brod a SUPŠS Kamenický Šenov. Působí ve výtvarné skupině Natělo.

Kovalová Anežka

(*1949) Vystudovala na AVU malířství u K. Součka. Střídá malbu s kresbou a okrajově se věnuje i grafice. Od olejomalby se dostala až k velkoformátovým kresbám uhlem. Ilustrovala mnoho básnických sbírek (J. Seifert). Patří k výtvarníkům Galerie Kruh a ke Spolku olomouckých výtvarníků. Přes třicet let učila na ZUŠ v Šumperku. Za svou tvorbu získala cenu města Šumperka (2013) a Olomouckého kraje (2015). Pravidelně samostatně (Věci a místa, Praha, 2023) i kolektivně vystavuje. Její díla jsou v mnoha soukromých i veřejných sbírkách (GHM Prahy, GAS Nishinomiya).

Kovanda Jiří

(*1953) Patří k nejznámějším českým výtvarníkům současnosti – přestože nestudoval uměleckou školu a vyučil se stavebním dělníkem s maturitou. Je mimořádně etablován také na mezinárodní scéně. Samouk, který vystavuje po celém světě (jako první Čech byl pozván vystavovat v londýnské Tate Modern) a učí na vysokých školách. Na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem vede ateliér Objekt – Prostor – Akce a zároveň zastává pozici odborného asistenta v ateliéru intermediální tvorby na AVU. Jeho záběr sahá od performance přes happening a instalaci až k malbě. Charakteristickými znaky jeho tvorby jsou minimalismus, humor, přirozenost i silný konceptuální základ.

Kratochvíl František

(1934–2022) Vystudoval AVU, ateliér monumentálního sochařství J. Laudy a V. Makovského. Byl všestranným umělcem – působil jako sochař, malíř, grafik, herec, scenárista, režisér a jevištní výtvarník. V roce 1961 stál u vzniku Černého divadla J. Srnce a v roce 1974 založil samostatné autorské Černé divadlo F. Kratochvíla, specializované na animaci kresby. Spolupracoval s Krátkým filmem, Českou televizí i televizními studii v zahraničí. Ve své grafické tvorbě se tematicky věnoval zejména vztahům mezi mužem a ženou. V roce 1970 uspořádal v pražské galerii Mánes první erotickou výstavu Cherchez la Femme.

Kriššák Patrik

(*1986) Vystudoval Fakultu umění Ostravské univerzity, ateliér malířství D. Balabána. Věnuje se primárně olejomalbě, ale experimentuje i s dalšími materiály. Už několik let tvoří specifickou autorskou technikou tzv. „flašové obrazy“ – skleněnou lahvičku s namíchanou barvou překlopí na plátno v horizontální poloze a obraz maluje jejím posouváním. Pro jeho práci je typická hravost, spontaneita a intuitivnost. S humorem zkoumá možnosti obrazu, který se snaží různými způsoby přetvořit v objekt. Byl finalistou Start Point Prize 2011 a Ceny kritiky za mladou malbu 2012.

Kubíček Jan

(1927–2013) Absolvoval UMPRUM v ateliéru J. Nováka a scénografii na AMU. Ve své tvorbě přešel od realistické malby přes lettrismus a informel ke geometrické abstrakci. „Osvobodit se pochopením řádu, vytvořit čitelnou konkrétní formu, která se neinspiruje z vizuálních a figurativních zážitků. Tam je můj svět!“ zapsal si do deníku v polovině 60. let minulého století, kdy patřil k zakladatelské generaci tzv. českých konkretistů. Věnoval se také fotografii, ilustraci a tvorbě plakátů. Byl členem SČUG Hollar a umělecké skupiny Křižovatka. V roce 1999 obdržel Cenu Vladimíra Boudníka v kategorii Grafika roku.

Lamr Aleš

(1943 – 2024) Vystudoval SUPŠ v Brně, oddělení prostorového výtvarnictví J. A. Šálka. Jeho tvorbu ovlivnilo prostředí rodinné keramické dílny, ale i barevnost exotických motýlů ve sbírce jeho dědečka. Kromě malby se věnoval také sochařství a keramice. Jako výtvarník spolupracoval s brněnským divadlem Husa na provázku. Realizoval i významné práce v architektuře. Na přání V. Havla vytvořil několik nástěnných maleb v prostorách prezidentské kanceláře i v jeho soukromé vile. Byl členem Umělecké besedy i SČUG Hollar. Za svou tvorbu získal řadu ocenění, mj. cenu Alliance Salvador Dalí International a Grafika roku 2005.

Lamr Hanuš

(*1976) Vystudoval UMPRUM, ateliér sochařství – kov a šperk V. K. Nováka. Při tvorbě šperků používá techniku ztraceného vosku, upřednostňuje přírodní materiály a uplatňuje smysl pro detail. Inspiruje se přírodou – světem rostlin a brouků: „Dělám šperky z přírody, protože příroda je nejlepší designér. Vlastně se snažím to té přírodě nezkazit.“ Několikrát byl nominován na cenu Czech Grand Design. Jeho šperky jsou zastoupeny v mnoha sbírkách soukromých sběratelů, ale i ve sbírkách UPM v Praze. Diadém, který vytvořil k 200. výročí Národního muzea, zařadilo muzeum do svých stálých sbírek.

Lamr Jan

(*1983) Absolvoval VOŠ grafickou v Praze, program grafický design a zpracování tiskovin u Z. Kočvara – se zaměřením na propagační grafiku. Zabývá se rozměrnějšími malbami a digitálními tisky, předlohy pro ně vybírá ze svých skic kreslených fixy. Jeho volné cykly, jejichž součásti se obsahově a formálně doplňují, jsou prostoupeny symboly a šiframi. Pracuje se zvířecími, abstraktními, geometrickými i streetartovými motivy. Vliv graffiti je znatelný také v rychlém značkování a kódování, v přímé barvě, čisté ploše a důsledné stylizaci jeho děl.

Libecajt Martin

(*1971) Je malíř samouk. Zajímá ho především zobrazení figury ve spojení se surreálným prostředím. Ve svých dílech rád používá nezvyklé kombinace vyobrazených postav a předmětů; navozené asociace jsou díky tomu zajímavé a mnohdy i humorné. Věnuje se také malbě zátiší, v nichž často zobrazuje předměty pro tento žánr netradiční (kleště, trychtýř, láhev s rozprašovačem), nebo kresbě portrétů.

Liesler Josef

(1912–2005) Vystudoval ČVUT, obor kresba u C. Boudy, O. Blažíčka a J. Sejpka. Věnoval se malbě, grafice, ilustracím, tvorbě známek i mozaikám a sgrafitům. Působil ve výtvarných skupinách Sedm v říjnu, SVU Mánes, SČUG Hollar, Skupina 58 a Radar. Nejsilnější díla, ze kterých je zjevná výrazná inspirace surrealismem, vytvořil na konci druhé světové války. Znázorňoval apokalyptické výjevy plné monster, fantomů, strojů i bestií ohrožujících lidi. Jeho díla byla k vidění na řadě samostatných a kolektivních výstav v ČR i zahraničí. Získal vícero ocenění za své umělecké poštovní známky (např. cena UNESCO za nejkrásnější známku roku).

Límanová Terezie

(*1965) Vystudovala jazyky na FF UK a bohemistiku na University of London. Kromě malby se věnuje překladům z angličtiny a vlastnímu psaní. Dosud vydala dvě autobiografické prózy: Domeček (Revolver Revue, 2014) a Drzá líná neschopná (Argo, 2020). V obrazech i textech zachycuje místa a situace spojené se svým každodenním životem v Košířích. V obrazech na sebe vrství několik časových rovin: jednotlivá plátna přemalovává a částečně vyškrabuje zpět na původní vrstvy. „I svítící billboardy a moderní stavby se časem stanou rozpadlou konstrukcí, znamením minulosti pro ty, co přijdou po nás. Chodím po navrstvených plátech času mezi teď a mnoha tehdy, po místech, kde něco právě vzniká i zaniká a kde i my zanecháme svou stopu.“

Lipavský Matěj

(*1985) Vystudoval AVU v ateliérech malby J. Sopka a sochařství J. Zeithammla. Je malířem a básníkem v jedné osobě – jeho tvorba na poezii spočívá. Řídí se malebností, zvukovostí, rytmem a vynechává jakýsi obvyklý výtvarný syntax, za který lze považovat perspektivu, formu zobrazeného, nejrůznější proporce či barevné vztahy. Jeho díla, především plenéry, vznikají na základě umění se dívat a umění naslouchat, klíčovým faktorem je přirozené světlo: „Maluji venku, abych mohl být neustále v kontaktu s přirozeností skutečnosti. Můj život je koloběhem lásky – od přírody k malbě a naopak.“

Lomová Ivana

(*1959) Po studiích na Fakultě architektury ČVUT publikovala kresby v novinách a časopisech, pracovala pro kreslený film a začala se věnovat ilustraci a volné kreslířské a grafické tvorbě. V té s nadsázkou komentuje společenskou situaci a její vliv na psychiku jedince. Zabývá se složitostí vztahů mezi mužem a ženou, vztahy mezi blízkými lidmi, postoji a očekáváními vyplývajícími z genderových rolí, samotou, pamětí a vzpomínkami: „Když se dívám zpětně na své obrazy, můžu je vnímat jako jistý druh deníku pro zasvěcené. Jsou to otisky duše, do kterých můžeme dávat jen to, co je v nás.“

Lomová Lucie

(*1964) Vystudovala dramaturgii na DAMU. Ještě na studiích začala publikovat kreslené vtipy a věnovat se komiksu. Příběhy myšek Anči a Pepíka se objevovaly v časopise Čtyřlístek, později vyšly souborně ve třech svazcích a dočkaly se i animované verze v seriálu České televize. V roce 2006 se jako vůbec první komiksový tvůrce z ČR prosadila s albem v zahraničí – ve Francii jí vyšel grafický román pro dospělé Anna en cavale. Česká verze pod názvem Anna na útěku následovala o rok později a získala v kategorii Nejlepší původní kniha komiksovou cenu Muriel. Tu ovládla i v roce 2011 v kategoriích Nejlepší původní český komiks a Nejlepší původní scénář s kresleným biografickým románem Divoši.

Macek Pavel

(*1947) Je grafik, ale i osobitý řezbář a konstruktér dřevěných mechanismů. Vytváří tzv. kuklostroje a hybohledy – mechanické skříňky s loutkami, uvnitř kterých se odehrávají malé divadelní scénky: „Musím zkrátka ve dne stále něco vyrábět rukama: rýt, řezat, brousit či malovat a k tomu mě to i baví. A v noci zase přemýšlím, jak to udělat, aby ten veškerý mechanismus tam uvnitř hybohledů fungoval. No, a jsem rád, když se někdo zasměje, usměje či zamyslí po tom, co se na to podíval.“ Jako grafik používá techniku ztraceného dřeva, za své dřevoryty získal v roce 1986 v Paříži cenu Prix Jean Chieze.

Matoušek František aka Francis de Nim

(*1967) Absolvoval AVU, ateliéry J. Lindovského a J. Davida. Od roku 1996 používá specifickou techniku vytváření obrazů – vytrhává jednotlivé nitě z džínoviny a takto vytvořená plátna doplňuje akrylovou malbou či spreji. Vytváří portréty, květinová zátiší a krajiny. Ty maluje v plenéru: „V přírodě se všechno rychle mění, světlo, pohyb lidí na pláži… Když to lze, tak si ten materiál předpřipravím, něco už si vytrhám dopředu, to záleží na motivu. Plenér má pro mě největší hodnotu v tom, že vystřídám ateliérovou práci.“ Jeho dílo je zastoupeno v mnoha soukromých i veřejných sbírkách včetně NG Praha.

Meduna Marek

(*1973) Vystudoval AVU v ateliérech J. Davida, V. Bromové, M. Rittsteina a V. Skrepla, působil jako odborný asistent na UMPRUM v ateliéru malířství. Jako člen skupiny Rafani s oblibou provozuje konceptuální umění. Jeho tvorba zahrnuje jak práci s médiem sochy a instalace, tak i site specific instalace kombinované s textem a obrazem. Pro jeho sebeprezentaci i tvorbu je typická nejednoznačnost, znejistění. Ve své práci sdružuje věci, odkazy a směry, které se vzájemně vylučují, přemazávají a pohlcují. Volba média je racionální a účelová i intuitivní či náhodná. Jisté je jen to, že mu okolní dění není lhostejné.

Merta Jan

(*1952) Vystudoval AVU, ateliér malby O. Oplta a J. Ptáčka. Soustředí se na malbu – od miniaturních formátů po rozměrná plátna, ale věnuje se i grafice a kresbě. Zabývá se vztahem uměleckého a okolního světa, uvažuje o hranicích umění a možnostech jeho vnímání. Ke svým dílům se často vrací a přemalovává i obrazy, které již byly několikrát vystaveny: „Někdy maluju obraz dvě hodiny, někdy deset let. Čekám na příležitost. Jsou obrazy, které vypadají, jako by byly namalovány jedním dechem, možná i jsou, ale rozloženým do několika let. Obraz, který vznikne za dvě hodiny, mám už v hlavě. Nemůžu spát, hlavou mi probíhají motivy, které se formují a proměňují. Maluju své obrazy v hlavě.“

Michalcová Simona

Vystudovala návrhářství na SPŠO v Praze a PVŠPS. Věnuje se také psychoterapii, arteterapii a aromaterapii. Vede nejrůznější výtvarné kurzy a semináře, často vytváří koláže a pracuje se starým nábytkem. „Mám ráda staré věci, které mají svůj příběh, ale i ty, co se jen tak tváří. Říká se, že mají duši – já jsem o tom přesvědčená. Ráda je v interiérech kombinuji s moderním designem. Často vytvářím ze starých nové a z nových staré...“ V životě se řídí mottem Netlač řeku, teče sama.

MY DVĚ

je úspěšný projekt dvou absolventek UMPRUM – Moniky Matějkové (1991, ateliér skla) a Veroniky Watzkové (1989, ateliér K.O.V.). Jejich první kolekce Mimozem – dětská stavebnice z jednoduchých dubových kostek, evokujících kosmická tělesa a stroje, natřených pastelovými lazurami, byla nominována na cenu Czech Grand Design 2016 v kategorii Objev roku. V následujícím roce získaly další nominaci, tentokrát v kategorii Designér roku, za kolekci dřevěných sběratelských pohádkových figur Zahumny: „Spojuje nás láska k poctivému řemeslu a nadšení pro tvorbu s přírodními materiály. Smyslem naší práce je tvořit objekty, které boří hranice mezi dětstvím a dospělostí.“

Natus-Šalamounová Eva

(1934–2014) Po studiu grafiky na Hochschule für Kunst und Design Halle navštěvovala ateliér loutkového a animovaného filmu A. Hoffmeistera na UMPRUM a zároveň studovala režii u E. Klose na FAMU. Věnovala se animované tvorbě, volné grafice i kresbě a knižní ilustraci. Za tu získala řadu ocenění doma i v zahraničí.

Netolická Karolína

(*1993) Absolvovala ateliér kresby na AVU u J. Petrboka. Její doménou je kresba suchým pastelem na plátno. „Ten suchý pastel je pro mě taková jakási zlatá střední cesta mezi malbou a kresbou. Umožňuje mi dotýkat se plátna.“ Nemá problém s mnohovrstevnatými figurálními kompozicemi nebo zvířecími kompilacemi, zcela přirozeně inklinuje k velkému formátu. Její do detailu prokreslené obrazy připomínají utajená místa i potemnělé snové představy. Vystavuje samostatně i skupinově v Česku i zahraničí. Dvakrát získala Cenu ateliéru AVU (2019, 2022) a vyhrála Cenu kritiky za mladou malbu (2022).

Nikitinová Alice

(*1979) Vystudovala AVU, ateliér malby J. Sopka, a absolvovala dvouletý rezidenční pobyt na Rijksakademie van Beeldende Kunsten v Amsterdamu. Její rané malby jsou inspirované avantgardním tvaroslovím a ztvárňují manuálně pracující figury či základní pracovní nástroje. Po narození syna a dlouhém čase společného čtení a prohlížení dětských knížek ji začalo přitahovat ilustrování: „V poslední době je pro mě zajímavější reflektovat okolní realitu a žitou zkušenost a popsat viděné jednoduchým, srozumitelným jazykem.“ První knížky, leporela Doma a Venku, vyšly v roce 2021 a odráží zájmy malého chlapce, od dveří a vypínače až po věže a mosty.

Nikl Petr

(*1960) Vystudoval AVU, ateliéry malby A. Paderlíka a J. Ptáčka. Je všestranným umělcem realizujícím svou bohatou představivost formou obrazů, performancí, zpěvu, divadelních představení a nejrůznějších kombinací tradičních uměleckých forem. Jeho tvorba je provázena hledáním aktuálního smyslu současného umění. Kultivovaný malířský styl, determinovaný do značné míry zájmem o mistrné osvojení osvědčených malířských technik, má svou paralelu v grafické tvorbě. Technikou mezzotinty vytváří citlivé abstrahované organické tvary. Je i autorem ilustrací, za které obdržel řadu ocenění v soutěžích Nejkrásnější české knihy roku, Magnesia Litera a Zlatá stuha.

Novák Vladimír

(1947–2024) Vystudoval AVU, ateliér monumentální malby A. Paderlíka a školu grafiky J. Johna a V. Tittelbacha. Byl malířem, grafikem i ilustrátorem. Věnoval se nové figuraci, která do obrazů navrací postavy i konkrétní předměty a vznikla jako reakce na abstraktní umění. Spoluzaložil umělecké Volné seskupení 12/15 Pozdě, ale přece. Byl členem Nové skupiny, která sdružovala významné umělce 60. a 70. let. Zúčastnil se mnoha výstav. Poslední samostatná výstava s názvem „Život je krátký a krátký je čas“ proběhla v roce 2024.

Novotný Jaromír

(*1974) Vystudoval AVU, ateliér kresby J. Svobodové a ateliér konceptuálních tendencí M. Šejna. Absolvoval stáž na Bellas Artes UCLM ve Španělsku. Pro jeho tvorbu je charakteristická úspornost, důraz na povrch a strukturu. Volbu malířských prostředků omezuje na minimum, na obraz opakovaně navaluje molitanovým malířským válečkem malé množství neředěné ofsetové tiskové barvy. I když jsou obrazy často členěny do několika horizontálních pásů, samotná malba probíhá výhradně vertikálně. Analogický postup používá i při tvorbě abstraktních fotografií.

Ouhel Ivan

(1945–2021) Studoval AVU v ateliéru figurální a portrétní malby K. Součka, který ho přivedl i k tématu krajiny, přesněji řečeno přírody v jejích neustálých proměnách. Byl kreslířem, grafikem, ilustrátorem, a především autorem velkoformátových obrazů. Pro jeho díla je typická barevnost a kontrast chaosu s geometrickými liniemi. Mohou se jevit jako abstraktní, ač v nich zaznamenával realitu tak, jak ji sám viděl. Netvořil v plenéru – v ateliéru maloval vzpomínky na krajiny, které v životě spatřil. Byl členem Umělecké besedy a Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece.

Pekař Milan

(*1980) Vystudoval UMPRUM. Absolvoval stáž na Uniarts Helsinki. Je keramikem a keramickým designérem. Na UMPRUM vede ateliér keramiky a porcelánu. Ve vlastním studiu se specializuje na výrobu porcelánových váz. „O budoucnost porcelánu strach nemám, takhle užitečný a stálý materiál, který jde vyrobit poměrně jednoduše z bláta, si uplatnění vždycky najde. A rád ho mám přesně z tohohle důvodu.“ Vytvořil vlastní metalické krystalické glazury, které jsou jedinečné svou barevností. Účastní se výstav v ČR i zahraničí. Byl nominován na cenu Czech Grand Design a získal cenu veřejnosti.

Pilař Radek

(1931–1993) Vystudoval AVU u V. Rady. Známý tvůrce postavy Večerníčku, Rumcajse, Manky a Cipíska byl všestranným umělcem. Věnoval se malbě, ilustraci, grafice, filmové tvorbě i režii. Spolupracoval s divadlem Semafor, se Státním nakladatelstvím dětské knihy, Československou televizí i Krátkým filmem. Za svoji mnohaletou činnost získal velké množství domácích i zahraničních ocenění a vyznamenání. Ve své tvorbě doslova předstihl dobu, když začal v Československu s filmovými experimenty a později i videoartem. Na pražské FAMU založil obor animované tvorby i obor videa a intermediální formy. Na brněnské FAVU spoluzaložil katedru Animované tvorby a ateliér video tvorby.

Pinkava Ivan

(*1961) Na FAMU vystudoval uměleckou fotografii a věnuje se volné fotografii v ateliéru. Spoluzaložil Pražský dům fotografie. Několik let vedl fotografický ateliér na UMPRUM. Většina jeho tvorby se nachází na pomezí portrétu a aktu, přičemž si vybírá modely s atypickou tělesnou konstitucí nebo fyziognomií tváře. „Všechno dobré umění v sobě obsahuje tajemství. V momentě, kdy je už vše vyřčeno, nevím, proč bych na to měl znovu koukat. Umění by nás mělo znepokojovat.“ Objektem jeho fotografií bývají často i zátiší. Je zastoupen v mnoha českých i světových sbírkách (BnF Paříž, NG Praha, MOPA San Diego).

Pinkpill design

Je kreativní studio, které v Barceloně založila dvojice designérek Monika Baudišová a Jordi Trilla. Toto česko-katalánské kreativní duo se soustředí na grafický a motion design, ale obě autorky se věnují i grafice, ilustraci a animaci. Výsledkem jsou hravé, veselé a barevné projekty, které jsou specifické pro svůj humor a překvapení. „Milujeme ilustrované knihy, sítotisk, hudbu a sardelovou pizzu. Často se inspirujeme Japonskem, vesmírem a naším tlustým kocourem Momo.“ Jedním z výrazných počinů M. Baudyšové je ilustrovaná kniha Bezdětná.

Pitrmuc Jiří

(*1993) Vystudoval AVU, ateliér Intermédia II u P. Scerankové a D. Zahoranského. Tvoří převážně malby a kresby, ale cizí mu není ani performance, underground pop art a vizualizace. Přestože je teprve na počátku umělecké kariéry, jeho tvorba je prezentována nejen v rámci skupinových výstav, ale od roku 2014 vystavuje také samostatně. Ve svých inscenacích kloubí různé materiály a techniky, zejména kresbu a sochařské objekty. Výsledné práce často vypadají hravě a bezstarostně, ale pod povrchem nesou pocit nejistoty a strachu. V poslední době se angažuje ve spolku Skutek, který se již dlouhodobě snaží o zlepšení podmínek pro osoby působící na poli vizuálního umění.

Pivovarov Viktor Dmitrievič

(*1937) Se narodil v Moskvě, kde vystudoval na Vysoké polygrafické škole obor knižní a časopisecké tvorby. Od roku 1982 žije v Praze. Je jedním ze zakladatelů Moskevské konceptuální školy. Společně s I. Kabanovem vymyslel tzv. alba – cykly, ve kterých je originálním způsobem zkombinován obraz s textem. Ve své tvorbě spojuje zásadní filozofické otázky s humorem, ironií, satirou a nadsázkou. Aby se vyhnul umělecké rutině, mění materiály, rozměry i témata svých děl. Je autorem maleb, kreseb, fotografií, objektů i koláží. Jeho díla se nacházejí i ve sbírkách NG Praha nebo Treťjakovské státní galerie v Moskvě.

Plesl Rony

(*1965) Vystudoval na UMPRUM ateliér sklo a šperk J. Soukupa, L. Růžičky, V. K. Nováka a J. Harcuby. Absolvoval stáže na Villa Arson v Nice a u firmy Tittot na Tchaj-wanu. Vede ateliér skla na UMPRUM. Působí jako sklářský výtvarník, sochař, designér a umělecký pedagog. Pražské studio mu slouží k volné tvorbě i výstavním účelům. Pro jeho díla je charakteristická práce s uranovým sklem. Využívá novou technologii tavení skla, kdy sklo odlévá jako by to byl bronz. Pravidelně samostatně a skupinově vystavuje v ČR i zahraničí, je zastoupen v mnoha sbírkách. Za svá díla (např. za kolekci České nebe) získal řadu významných ocenění.

Pošová Johana

(*1985) Vystudovala UMPRUM, ateliér fotografie. Na UMPRUM také absolvovala stáž v ateliéru animace. Náměty jejích fotografií se posunuly od lidského těla a intimity k aranžovaným předmětům a výstavním situacím. Spolupracuje s B. Fastrovou, pro svá díla často využívají recyklovaných materiálů a snaží se o udržitelné umění. Rády používají techniku papírmašé, pomocí které vytváří velké amorfní objekty. Je členkou skupiny LFW. Účastní se samostatných i kolektivních výstav v ČR i zahraničí.

Prokić Janja

(*1984) Studovala ateliér malby V. Skrepla na AVU a ateliér sochařství K. Gebauera na UMPRUM. Zde i promovala v ateliéru K.O.V. Evy Eisler. Výrobě šperků se věnuje od roku 2011, kdy byla poprvé nominována na cenu Czech Grand Design. Od té doby následovala řada dalších nominací i dva tituly Designérka šperku roku. V tvorbě se inspiruje studiem šamanismu, symbolismu či bílé magie i svým dětstvím, sny a pohádkami. Její největší múzou je však příroda. Všechny kolekce určitým způsobem vychází z jejího osobního života, sama je nazývá deníky. Vystavuje po celém světě – od Prahy přes Florencii až po New York.

Průcha Ladislav

(*1979) Vystudoval UMPRUM, ateliér skla u V. Kopeckého a R. Plesla. Sklu se věnuje ve své volné tvorbě i při pedagogickém působení. Absolvoval stáže na AVU (ateliér socha I J. Róny), na Pilchuck Glass School (USA) a v Glass work studio (Švýcarsko). Na SUPŠS Kamenický Šenov vede ateliér rytí skla a design světelných objektů. Často přetváří nefunkční a zbytečné žárovky v nová křehká díla. Účastní se výstav v ČR i zahraničí.

Přibyl Ondřej

(*1978) Absolvoval UMPRUM, ateliér fotografie P. Štechy a I. Pinkavy. Během doktorandského studia se věnoval jedinečnosti a reprodukci fotografického obrazu a procesu daguerrotypie. Je experimentujícím vizuálním umělcem. Každá fotografie pořízená procesem daguerrotypie je jedinečným unikátem. Na svých snímcích zachycuje objekty i hru světla. Absolvoval stáž v ateliéru vizuální komunikace na UdK Berlín. Je členem umělecké formace kunstWerk. Vystavuje na samostatných i skupinových výstavách v ČR i zahraničí.

Puchová Hana

(*1966) Vystudovala UMPRUM, ateliér ilustrace a grafiky J. Šalamouna. Její doménou se stala malba, ve které rozvíjí a rozvětvuje dva stěžejní cykly obrazů. Jedná se o práce figurální, na kterých zobrazuje své přátele a známé, a pak půvabná zátiší, většinou s dominantními květinami a dalšími drobnostmi všednodenního života. Obě tyto linie postavené na tradiční malbě jsou lyrické i syrové zároveň, s jemnou stylizací. Vycházejí z obyčejnosti, všednosti, z toho, mezi čím a kým malířka žije: „Nejraději pracuji s tématy, která důvěrně znám. Zaznamenávám různé drobné příběhy, malá dobrodružství různého typu. Většinou na menší papír, který té malbě dává určitou lehkost.“

Putnová Marcela

(*1997) Vystudovala AVU, ateliér kresby u J. Petrboka a hostující P. Olowské. Věnuje se malbě, kresbě i tvorbě objektů. Její díla propojuje téma lidských zásahů do prostředí, ať už se jedná o klimatické změny, otisky událostí do mezilidských vztahů či osobní růst. Vytváří reálné i nereálné prostředí, kde jsou figury vystaveny absurdním situacím vykreslujícím různé problémy v lidské společnosti. Pravidelně se účastní samostatných i skupinových výstav. Hned dvakrát získala během studia ateliérovou cenu.

Rafani

jsou umělecká skupina založená v Praze roku 2000. Jejími současnými členy jsou D. Kořínek, J. Franta, O. Brody a L. Rathouský. Profilují se svým politicky a společensky angažovaným přístupem k umění. Věnují se otázkám morálky, zodpovědnosti a kolektivní historické paměti. Mezi jejich témata patří vyhnání sudetských Němců, rasová nesnášenlivost a neonacismus, otázky národní identity. V posledních letech i všudypřítomný dohled a byrokracie. Činí tak často formou provokativních performancí a veřejných proklamací.

Rittstein Michael

(*1949) Vystudoval AVU, ateliér figurální a monumentální malby A. Paderlíka. V letech 2001–2018 zde vedl ateliér malby III. Je členem skupin Hollar, SVU Mánes, Nová skupina a Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece. Michael Rittstein patří již téměř půl století mezi přední představitele české expresivní figurativní malby a svým osobitým dílem ovlivnil další generace malířů. Jeho díla se nacházejí v mnoha českých i světových sbírkách (Centre Pompidou v Paříži, Albertina ve Vídni, NG v Praze). Vedle malby se věnuje také prostorovým instalacím, kresbě, ilustracím a volné grafice. Jeho nedávná retrospektivní výstava v Muzeu Kampa byla unikátním výběrem z jeho malířského díla.

Rochová Liběna

(*1951) Je módní návrhářkou a profesorkou oděvního designu. Vystudovala SPŠ textilní v Brně. Přestože jí nikdy nebylo umožněno studium na UMPRUM, díky členství ve Svazu výtvarných umělců mohla od roku 1984 působit jako profesionální designérka. V roce 1999 založila módní Studio LR. Na UMPRUM vedla Ateliér designu oděvu a obuvi. V roce 2018 vytvořila nové taláry pro ústavní soudce. Věnuje se i navrhování divadelních a filmových kostýmů. V roce 2015 obdržela na Czech Grand Designu ceny „Módní designérka roku“ a „Grand Designer“. V březnu 2022 byla tamtéž uvedena do síně slávy. Své kolekce předvedla mimo jiné na výstavách a přehlídkách ve Vídni, Paříži, New Yorku a Düsseldorfu.

Ruth Anna

(*1994) Na AVU vystudovala kresbu u J. Petrboka a M. Gerboce. Tvorba této vizuální umělkyně a vokalistky je určována její osobní mytologií. Je neodmyslitelně spjata s přírodou, ve které nachází inspiraci i klid. Ráda využívá velkých formátů, na které ztvárňuje motivy rostlin, zvířat i abstraktní persony. „Jsem plná touhy dělat obrazy, mám jich v hlavě tolik, že jinou práci vnímám jako plýtvání časem.“ Hudebně vystupuje pod uměleckým jménem Koruth.

Sahánková Dana

(*1984) Vystudovala kresbu u J. Svobodové na AVU. Tvoří převážně velkoformátové černobílé kresby zvířat, postav i tvarů. Prostřednictvím kresby vyjadřuje neustálé přeskupování, vířivý pohyb, zhušťování i mizení, prostupování vzpomínek, rozumu i mimovolní paměti. „Jde mi o to, aby se v obraze stalo něco, co mě samotnou překvapí.“ Její díla jsou zastoupena v mnoha sbírkách a často skupinově i samostatně vystavuje (Vnitřnosti proměny, 2023). V roce 2012 byla finalistkou Ceny kritiky za mladou malbu.

Samohelová Helena

(*1941) Absolvovala UMPRUM, ateliér keramiky O. Eckerta. Je jednou z předních osobností české moderní keramiky. Věnuje se keramice v interiéru i exteriéru. Známé jsou její realizace v architektuře – keramické stěny z její diplomové práce jsou např. dnes přirozenou součástí stanice Můstek pražského metra. Tvoří i figurální plastiky, reliéfy, vázy a abstraktní objekty. Je členkou SVUK a A.I.C. Pravidelně se účastní samostatných i skupinových výstav v ČR i zahraničí. Za svou tvorbu získala řadu ocenění i v zahraničí.

Sarnová Adriana

(*1993) Vystudovala AVU, ateliér kresby J. Petrboka. Věnuje se malbě vycházející z každodenních podnětů. Momenty zachycuje velmi konkrétně, přičemž často využívá tradičních malířských žánrů, jakými jsou portrét či zátiší. Někdy pracuje s vědomou záměnou. Zátiší polidšťuje na portrét a portrét zvěcňuje v mrtvé zátiší. Hlavním tématem její tvorby zůstává ženská identita v průběhu času. Tváře, zachycené na obrazech, patří z větší části autorčinu nejbližšímu okolí. Pravidelně se účastní výstav.

Sedlo Klára

(*1993) Je absolventkou AVU, ateliéru malby M. Rittsteina a ateliéru kresby J. Petrboka. Věnuje se malbě, kresbě, ilustraci a keramice. Jako hlavní zdroje své inspirace uvádí symbolismus, ilustrace C. Boudy, temné dřevěné místnosti starých chat a všechny absurdní věci, které se vymykají normálu a lidé se jimi přesto obklopují. Tvrdí o sobě, že čísla i písmena vnímá barevně a podává návod, jak vnímat umění: „Ideální je, když si člověk před obraz stoupne s čistou hlavou, utlumí logickou racionální část své mysli a čte obraz skrze své podvědomí. Z pocitů pak vystoupí příběh.“

Schmidtová Magdalena

(*1980) Vystudovala UMPRUM, ateliér filmové a televizní grafiky J. Barty. Její animovaný film Zahrada uzavřená získal v roce 2009 čestné uznání poroty na mezinárodním festivalu animovaných filmů Anifest v Třeboni. Kromě filmu se věnuje také malbě, grafice, scénografii a tvorbě papírových světelných objektů. Zabývá se i vztahem hudby a vizuálního umění. Jako pedagožka působí na FAMU a na Gymnáziu Přírodní škola, kde se především zabývá scénografiemi pro studentská divadelní představení a projekty s romskými komunitami. Účastní se samostatných i kolektivních výstav.

Sís Petr

(*1949) Absolvoval UMPRUM, prošel ateliérem loutkářství J. Trnky a ateliérem filmové a televizní grafiky M. Jágra. Studoval též na RCA v Londýně. Je malíř, grafik, ilustrátor, spisovatel, autor animovaných filmů i publicista. Svět jeho děl je světem fantazie, velkých putování a dobrodružných cest, vzpomínek i snů. Hrdinové jeho knih jsou dobrodruzi, snílci, odvážní vzduchoplavci, mořeplavci, cestovatelé – ti, kteří měli odvahu svobodně se rozhodovat, tvořit, snít a posouvat hranice lidského poznání. Získal stipendium MacArthurovy nadace a je nositelem nejprestižnějších světových ocenění včetně Ceny Hanse Christiana Andersena za celoživotní tvorbu pro děti.

Sitenský Ladislav

(1919–2009) Patří mezi nejznámější české fotografy druhé světové války a je nejslavnějším fotografujícím vojákem západní fronty, které se zúčastnil jako příslušník československé zahraniční armády (RAF). Slavná je také jeho fotoreportáž z pohřbu T.G. Masaryka. Byl ovšem také typickým představitelem fotografa československých meziválečných lifestylových obrázkových magazínů, na které navázal v druhé polovině 50. let obrazovými, vlastivědnými a cestovními publikacemi. Během svého života vystřídal 65 fotoaparátů, exponoval kolem půl milionu snímků a téměř každý desátý uveřejnil.

Skála František

(*1956) Vystudoval UMPRUM, obor filmová a televizní grafika. Jeho tvůrčí záběr přesahuje hranice výtvarného umění. Byl členem divadla Sklep, zakládajícím členem skupiny Tvrdohlaví a tajné skupiny B. K. S. Obdržel mnoho cen za knižní ilustrace, Cenu Jindřicha Chalupeckého, reprezentoval ČR na Benátském bienále 1993. Miluje předměty s historií, patinou a energií, z nichž vytváří objekty překvapivé, hravé, surrealistické, vtipné, magické. Ve spolupráci se sklářem Martinem Janeckým vytvořili unikátní sérii objektů, propojující Skálovu typickou radost z tvoření a Janeckého bravurní řemeslnou zručnost. Výstava Práce z jiného světa byla na podzim 2024 k vidění v galerii Betlémské kaple.

Skálová Adriana

(*1956) Vystudovala UMPRUM, ateliér ilustrace Z. Sklenáře a J. Mikuly. Je až neuvěřitelně činorodá – maluje, tiskne, kreslí, píše, staví, mapuje, vystřihuje, skládá, překládá, ilustruje, lepí, hraje a režíruje divadlo. Vytváří i projekty výtvarných řešení veřejných prostor (např. dětské kardiocentrum – ambulance FN Motol), dlouhodobě spolupracuje s pražskou botanickou zahradou, pro kostel sv. Petra a Pavla u Líšné namalovala čtrnáct zastavení křížové cesty. Je zakládající členkou Cesty domů, ve které se mnohostranně angažuje – ilustrovala několik knih vydaných Cestou domů, ale pracuje i jako dobrovolník v rodinách a v dobročinných obchodech.

Skálová Alžběta

(*1982) Absolvovala UMPRUM, ateliér ilustrace a grafiky. Je oceňovanou ilustrátorkou (získala dvakrát první místo v soutěži Nejkrásnější české knihy roku a cenu Magnesia Litera za knihu pro děti a mládež). Vytváří i autorské knihy. Spolupracuje na animovaných filmech – byla nominována na cenu Czech Grand Design 2017 za výtvarné zpracování krátkometrážního snímku Plody mraků. Věnuje se také volné tvorbě – námětem jejích koláží, grafik, akvarelů a obrazů jsou zejména lidské tváře a krajiny: „Malby jsou pro mne částečně nevědomým, duchovním procesem. Motiv vzniká spontánně, na základě působení barev, kompozice a potřeby ho zachytit.“

Smetana Tomáš

(*1960) Vystudoval AVU, ateliér figurální a monumentální malby A. Paderlíka, absolvoval stipendijní pobyt v Paříži. Od spontánní malby přešel ke grafice a kresbě. Vytváří do nejmenšího detailu propracované kresby mikrotužkou, vystavěné z tisíců tenkých čar – stylizované portréty, zátiší, pohledy do prostorů bytů, předměty, květiny, světlo a odlesky zrcadlících se ploch. „Při kreslení se dostávám do jiné reality, jiného časoprostoru, kde čas běží jiným tempem. Kresba mě vtáhne, naslouchám jí – práce na ní mi dodává pocit klidu.“ Je členem SČUG Hollar a jeho dílo je zastoupeno např. ve sbírkách Galerie hlavního města Prahy.

Sozanský Jiří

(*1946) Vystudoval AVU, ateliér malby F. Jiroudka. Celou svou uměleckou tvorbou, ať už se věnuje malbě, kresbě, grafice, instalacím, či filmovým dokumentům, se angažuje proti všem formám násilí, zvůle a ideologického diktátu pošlapávajícího lidská práva a důstojnost člověka: „Zvláštní pozornost jsem věnoval především existenci člověka v mezní situaci, člověka jako oběti teroru totalitních režimů, válečných katastrof nebo osamělé existence, přežívající na hranici smrti.“ Opakovaně se vrací k orwellovským tématům. Je členem SVU Mánes a SČUG Hollar, nositelem řady ocenění i titulu Rytíř české kultury.

Stach Jiří

(*1944) Vystudoval obor fotografie na Průmyslové škole grafické v Praze a později, pod vedením J. Šmoka, na FAMU. Na vrcholu nové vlny československého filmu začal pracovat v barrandovských ateliérech a jako filmový fotograf byl u zrodu oscarových filmů Obchod na korze a Ostře sledované vlaky. Svou volnou tvorbou přesvědčuje o zcela ryzím surrealistickém pohledu na svět, jeho specifická fotografická řeč spoluvytvářená dokonalou klasickou černobílou technikou je samou podstatou fotografického vyjádření. V roce 2006 byl vyhlášen Asociací českých fotografů Osobností české fotografie. Jeho dílo je zastoupeno v soukromých i veřejných sbírkách včetně UPM v Praze.

Stodolová Klára

(*1977) Vystudovala AVU, ateliér grafiky V. Kokolii, ateliér konceptuální tvorby M. Šejna a ateliér grafiky J. Lindovského. Věnuje se akvarelu, pastelu, dřevořezu a keramice. Maluje i dekorační látky a autorské šaty z hedvábí a merina: „Malování je pro mě o vztazích. O vztazích mezi malovanými předměty, mezi předměty a prostorem, mezi barvami na obraze, mezi malovaným a mnou a koneckonců i o vztahu k sobě samé v tu konkrétní chvíli. Malování a kreslení je pro mě procesem pozorování, vciťování a zaznamenávání těchto vztahů.“ Získala Cenu za tisk z výšky v soutěži Grafika roku 2016.

Straka Jiří

(*1967) Vystudoval sinologii na FF UK a absolvoval studijní pobyt v ateliéru tradiční tušové malby na CAFA v Pekingu. Je odborníkem na tušovou malbu, přičemž kombinuje západní uměleckou tradici malby obrovských rozměrů s naprosto odlišnou technikou čínské tušové malby. Nedílnou součástí jeho tvorby jsou performance tušové malby. Žije a pracuje v Praze a Pekingu. Samostatně i skupinově vystavuje v prestižních galeriích, např. 798 Art district a Today Art Museum v Pekingu, Galerie Rudolfinum, Museum Kampa, či na Šanghajském Expu. Spolupracuje s významnými umělci, např. F. Díazem.

Strauzz David

(*1976) Je kanadský street-artový umělec s českými kořeny, který poslední roky žije a tvoří v Praze. Vystudoval OCAD University v Torontu. Věnuje se současnému urban a street umění, kombinovaným technikám a abstrakci. Rád experimentuje s materiály i technikami. Vytváří murály, velkoplošné malby ve veřejném prostoru i obrazy. Pracuje převážně se spreji a používá různé podklady se zajímavými efekty. Mezi jeho malířské techniky patří především koláž, dekoláž a asambláž. Inspiruje se v městské kultuře, v ulicích a mezi lidmi, které zde potkává. Vede pražskou galerii Mega.

Střížek Antonín

(*1959) Vystudoval AVU, ateliér malby J. Ptáčka. Patří k významným osobnostem české postmoderny, zabývá se malbou, kresbou i grafikou. Hlavními tématy jeho tvorby jsou město a civilizace vůbec. S nádechem jisté nostalgie používá motivy typické pro umění první poloviny 20. století – například pro Skupinu 42. Práce s každodenností se objevuje rovněž v jeho zátiších, zobrazujících banální témata a předměty. Harmonizace jednotlivých prvků v obraze, stejné tónování a určitá snovost zastaveného příběhu, to jsou charakteristické znaky, se kterými pracuje. Věnuje se i fotografii. Zpočátku mu fotografie sloužily jako skicář pro jeho malířskou práci, přibližně od počátku milénia se staly i samostatným uměleckým vyjádřením.

Suchánek Vladimír

(1933–2021) Absolvoval AVU, grafickou školu V. Silovského. Jeho tvorba vycházela z estetiky secese a symbolismu, jejíž dědictví aktualizoval a rozvíjel. Témata čerpal nejčastěji z oblasti mytologie, poezie, výtvarného umění a hudby. Tlumená pastelová barevnost a linie zvlněné do pružných organických forem – mezi nimiž má zvláštní roli logaritmická spirála, tolik oblíbená samotnou přírodou – společně utvářely osobitou poetiku grafických listů. Kromě volné tvorby se věnoval knižní ilustraci, ex libris a návrhům poštovních známek. Byl také klarinetistou a zakladatelem hudebního sdružení Grafičanka. Dvacet let zastával funkci předsedy SČUG Hollar. Roku 1997 byl jmenován členem Evropské akademie věd a umění.

Suchan Leoš

(*1989) Vystudoval na AVU ateliér malířství u Z. Berana a M. Rittsteina. Ve svých olejomalbách míchá hyperrealistické výjevy s abstraktními formami. Obě krajní polohy malby bravurně kombinuje a propojuje, konfrontuje tak realitu a iluzi. Záběr jeho námětů je široký – od figur, zátiší a fragmentů nejrůznějších předmětů denní potřeby až po abstraktní díla. Má za sebou desítky skupinových i samostatných výstav (např. Still life, still alive, 2023) u nás i v zahraničí.

Suška Čestmír

(*1952) Vystudoval AVU, ateliér sochařství J. Bradáčka. Používá různé materiály (dřevo, sklo, kámen, bronz, hlína), nikdy je ale nekombinuje. Od roku 2005 pracuje zejména s kovem. Jeho sochy nabývají stále větších rozměrů, postupně začíná vytvářet objekty na hranici mezi sochou a architekturou (sloužící jako rozhledna nebo kavárna). Přetváří například staré cisterny: „Na práci s kovem mě baví ta proměna. Nádoby určené k likvidaci proměňuju v umělecké objekty. Snažím se nechtěné předměty vrátit do života.“ Jako ateliér si pořídil obrovskou halu, kterou poskytuje k tvorbě i dalším umělcům. Pořádá četné výstavy a sympozia. Založil výtvarné studio Bubec a festival m3 / Umění v prostoru.

Suška Daniel

(*1988) Absolvoval na UMPRUM ateliér ilustrace a grafiky u M. Erazima. Je grafikem, malířem, designérem i sochařem. V poslední době se zaměřuje na koláže. Jeho tvorba je inspirována pralesy, džunglí a exotikou. Pro jeho díla je charakteristická výrazná barevnost, mísení komplikovaných technik, pronikání tvarů a ostrost hran. „Zkušenost je příliš složitá, než aby se dala plně vystihnout jediným pohledem.“ Vychází z principu graffiti a street artu, kterými se nechal inspirovat při zahraničních stážích.

Sýkora Jakub

(*1984) Absolvoval AVU, ateliér nových médií V. Bromové a ateliér malby J. Sopka. Studijně pobýval na Satakunta University of Applied Sciences v Kankaanpää ve Finsku. V roce 2013 obdržel Cenu Jana Zrzavého pro mladé české a francouzské umělce, o rok později se stal finalistou Ceny kritiky za mladou malbu. Jeho abstraktní tvorba má blízko ke strukturám a geometrii: „Z přílišné stejnosti jsem nervózní a mám tendenci ji narušit, její absence mi je nepříjemná také. Mám rád strukturu a rozmanitost, tuto logiku pozoruji v přírodě a pokouším se ji převádět na plátna.“ Kromě volného umění se věnuje i grafickému designu, pod pseudonymem Kukryniksa spolupracuje na satiricko-politických komiksech.

Šalamoun Jiří

(1935–2022) Vystudoval AVU, grafickou školu V. Pukla a V. Silovského, a Hochschule für Grafik und Buchkunst v Lipsku. Ilustroval téměř stovku knih a je autorem množství grafik, filmových, divadelních a výstavních plakátů a také řady kreslených filmů (např. Maxipes Fík). Základním prvkem jeho díla je hravost, kterou čerpal z lidového umění a slovesnosti, výrazová zkratka a sarkasmus. Byl členem SČUG Hollar a držitelem mnoha českých i zahraničních ocenění. V roce 2019 vstoupil do Síně slávy Czech Grand Designu.

Šalamounová Barbara

(*1964) Vystudovala UMPRUM ateliér televizní a filmové grafiky u M. Jágra, další studium absolvovala v oboru digitální modelace a animace na BURG Halle u B. Hanische a P. Kolbeho. Je známá svými ilustracemi, volnými grafikami, animovanými filmy i plastickou tvorbou pro filmy. Je členkou skupiny SČUG Hollar. Vytvořila ilustrace pro mnoho knih (např. Kařut a Řabach, 2019). Její tvorba byla představena na řadě skupinových i samostatných výstav u nás i v zahraničí. Za spolupráci na (animovaných) filmech získala několik ocenění.

Šimák Lev

(1896–1989) Studoval na AVU malbu u M. Pirnera, J. Obrovského, F. Thieleho a grafiku u A. Brömse. Zabýval se především krajinomalbou, inspiraci sbíral v zahraničí i v Čechách. Rád maloval motýly. Důležitým tématem Šimákova díla se stal též každodenní život venkova a sociální motivy. Byl členem Umělecké besedy a SČUG Hollar. V komunistickém Československu bylo jeho dílo vysoce ceněno a získal čestný titul národní umělec.

Šimánek Dušan

(*1948) Absolvoval na FAMU uměleckou fotografii u J. Šmoka. Je uměleckým fotografem a je považován za rozhodující osobnost českého disentu. Po roce 1968 pomáhal redakcím, které se přesouvaly do ilegality. Legendární je jeho cyklus fotografií Ticho, v němž zachytil zdi opuštěných žižkovských bytů. V nedávné době vytvořil cyklus Herbář pro 22. století, který tvoří fotografie umělých květin na tržnici. Vystavuje v ČR i zahraničí, jeho práce jsou zastoupeny ve veřejných i soukromých sbírkách.

Šípek Bořek

(1949–2016) Byl světoznámý sklářský výtvarník, designér a architekt. Vystudoval architekturu v Hamburku a filozofii ve Stuttgartu. Po absolvování SUPŠ Praha emigroval do Německa a do Česka se vrátil až v roce 1990. Je znám i jako hlavní architekt správy Pražského hradu, kde obnovil řadu interiérů i exteriérů a navrhl nové lustry i nábytek. Působil jako profesor architektury a designu na dieAngewandte ve Vídni. Byl děkanem na Fakultě umění a architektury na TUL, kde založil obor Environmental Design. Jeho díla jsou v mnoha světových sbírkách a po světě získal řadu ocenění (např. Rytíře umění a literatury Francouzské republiky). Spoluzaložil sklářskou firmu Ajeto.

Šípek Dalibor

(*1986) Na TUL vystudoval obor vizuální komunikace, film a fotografii, ale díky rodinnému prostředí se celý svůj život pohyboval ve sklářství. Od focení se dostal i k navrhování a výrobě vlastních uměleckých skleněných děl. „Jako nesklář mám na věci úplně jiný náhled a také nemám předsudky. Když přijdu s něčím, co se zdá na první pohled nemožné, pan Kubela (sklářský mistr, pozn. red.) to vnímá jako výzvu a spolu vymýšlíme, jak na to.“ Zúčastnil se mnoha výstav po celé Evropě.

Šípková Klára

(*1983) Vystudovala na UMPRUM ateliér K.O.V. u E. Eisler, ateliér designu M. Froňka a J. Němečka a ateliér kovu a šperku V. K. Nováka. Absolvovala stáž na ESAG v Paříži. Miluje minimalismus, a to se promítá do její tvorby moderních šperků. Při jejich výrobě využívá tradičních i moderních technologií a často vytváří luxusní šperky z oceli i dalších netradičních materiálů. Její šperky jsou výrazné svou geometričností a estetickou jednoduchostí. Za svou tvorbu získala řadu ocenění. Spoluzaložila sdružení UNOSTO podporující debatu o současném šperku. „Moderní šperk je o experimentu.“

Škapa Michal

(*1978) Je známý také pod pseudonymem Tron. Jeho výtvarné začátky jsou spojeny s graffiti scénou a street artem a dodnes jsou v jeho tvorbě patrné. Dominuje u něj především nástěnná malba, často obohacená o konstrukce vytvořené z neonových trubic či rozličných drátů, které posouvají podobu závěsného obrazu směrem k objektu s reliéfním vyzněním. Zásadní roli hraje motiv města a urbanistické krajiny. Druhým velkým tématem je také práce s písmem, které mnohdy přetváří v abstrahující dynamický znak se šifrovaným obsahem. Reprezentoval ČR na výstavě EXPO 2010 v Šanghaji.

Šorm Zdeněk

(*1959) Vystudoval SUPŠ Praha, obor tvorba hraček a loutek. Působí jako evangelický farář, ale věnuje se i tvorbě výtvarných materiálů pro děti a ilustraci (např. E. Kohák: Hesla mladých svišťů, I. M. Jirous: Magor dětem). V roce 2019 vydal knihu Nakresli mi bibli, která v obrazových zkratkách znázorňuje významy biblických příběhů. V rámci své výtvarné tvorby navrhl a následně realizoval několik dětských hřišť a 15 let působil jako výtvarný redaktor evangelického časopisu pro mládež Bratrstvo.

Špaňhel Jakub

(*1976) Vystudoval AVU v ateliérech J. Davida a M. Knížáka. Patří mezi nejvýznamnější současné malíře. Jeho malířský styl, ovlivněný klasickou malbou, je založen na uvolněném rukopisu a redukované formě. Tvoří v cyklech a ke svým motivům se vrací. Na jeho plátnech se setkáváme s krajinami, chrámy, benzinovými pumpami, květinami, zvířaty nebo i s lustry: „To jsou motivy, které v životě potkávám kolem sebe. Sbírám starý nábytek a staré lustry, takže jsem je začal malovat.“ Jeho díla jsou zastoupena v mnoha soukromých i veřejných sbírkách. Má za sebou nespočet výstav v ČR i zahraničí.

Špinková Martina

(*1959) Vystudovala knižní kulturu a písmo na VŠUP. Píše a ilustruje knihy, většinou pro děti (dvě ceny v soutěži Nejkrásnější české knihy roku). Obrazy maluje nejčastěji olejem a akvarelem, kreslí nejraději černě. Píše kratší texty a básně, věnuje se volné grafice a výrobě hraček. Navrhuje obálky knih, loga i písmo. Je spoluzakladatelkou Cesty domů a autorkou, výtvarnou redaktorkou a zároveň ilustrátorkou řady knih vydaných nakladatelstvím Cesta domů, které několik let vedla. Její výstava z roku 2023, Kus tety, nabídla nové téma. „Výstavu jsem dělala proto, aby se také další lidé mohli bavit dosti absurdním divadlem, které nám připravuje naše klopotné hledání tělesné krásy a které nám instalace kusů studených panáků ve výlohách nabízejí.“

Štorm František

(*1966) Absolvoval na UMPRUM ateliér knižní grafiky a písma u J. Solpery. Zabývá se tvorbou písma, typografií, grafikou, malbou a ilustrací. Působí jako odborný publicista a byl zpěvákem, kytaristou a textařem kapely Master’s Hammer. Na UMPRUM vedl ateliér tvorby písma a typografie. Založil Střešovickou písmolijnu (Storm Type Foundry), která tvoří a distribuuje digitální typografická písma. S jeho díly se lze setkat na kolektivních i samostatných výstavách u nás i v zahraničí. Za svou tvorbu získal několik ocenění. Je laureátem Ceny Revolver Revue za rok 2005.

Štourač Jiří

(*1960) Vystudoval malířství na AVU u O. Oplta. Věnuje se malbě, knižní ilustraci, kresbě, scénografii a restaurování fresek, nástěnných maleb i sgrafit. Je členem skupiny SVU Mánes. Jeho obrazy jsou prosvětlené, ač jejich barevnost je tlumená. Kresby jsou spojeny s duchovní symbolikou, často se inspiruje biblickými příběhy. Hlavní náměty obrazů představují osamocené postavy a jednoduché běžné předměty seskupené v metafyzická zátiší. Jeho významným počinem je Křížová cesta u Zelené hory, barokního skvostu Jana Blažeje Santiniho-Aichela ve Žďáru nad Sázavou.

Šulanová Vendula

(*1984) Absolvovala SŠ Klatovy obor oděvní technologie. Je to designérka s mnohaletými zkušenostmi získanými spoluprací s mezinárodními značkami. Tvořila pro módní studia v Hong Kongu, Pekingu, Londýně či Hamburku. Roky žila a realizovala denim kolekce v nizozemském Amsterdamu. Jako módní designérka dnes tvoří minimalistické nadčasové kousky oblečení. Důraz klade na ženskou siluetu, jedinečnost i udržitelnost. Poslední roky se prosazuje pod svou značkou VS. Kolekce tvoří v limitovaných sériích, aby byla zachována nadstandardní kvalita i exkluzivita.

Šulcová Karolína

(*1997) Vystudovala AVU, ateliér malby I u R. Šalandy. Na AVU absolvovala stáže v ateliérech grafiky II (V. Kokolia), sochy II (T. Hlavina) a u hostujícího A. Vidokleho. Věnuje se malbě, přičemž v obrazech často po paměti zachycuje místa připomínající jí domov. Je to malířka s velkým citem pro krajinu. „Výjevy se od skutečnosti liší tak, jak se samy vzpomínky v čase pozměňují.“ V roce 2023 získala 2. místo mezi finalisty Ceny kritiky za mladou malbu.

Švankmajer Jan

(*1934) Vystudoval scénografii a režii na loutkářské katedře DAMU. Je známým režisérem animovaných i hraných filmů. Věnuje se také kresbě, volné grafice, kolážím a keramice. Založil skupinu Divadlo masek, která patřila k divadlu Semafor. Úzce spolupracoval se Surrealistickou skupinou a je významným představitelem českého pozdního surrealismu. Nebojí se neobvyklých technik a postupů ve veškeré své tvorbě. Za svou režijní i další tvorbu získal nespočet ocenění v ČR i zahraničí. Jeho díla jsou pravidelně k vidění na výstavách (v roce 2024 např. v Kutné hoře, Liberci, Olomouci, Praze) a nachází se v mnoha soukromých i veřejných sbírkách.

Thýn Jiří

(*1977) Absolvoval na UMPRUM ateliér fotografie u P. Štěchy. Vedl ateliér postkonceptuální fotografie na FAMU a podílí se na vedení ateliéru aplikované a reklamní fotografie na Fakultě umění a designu UJEP. Působil v umělecké skupině Ládví. Svou fotografickou tvorbu často propojuje s instalací, malbou, textem a videem. Není fotograf v pravém slova smyslu, neboť používá i digitální kresbu, fotogramy, nebo vícenásobnou expozici, tedy z fotografie vzešlé postupy, které jsou více volným výtvarným vyjádřením než zachycením skutečnosti skrze objektiv. Pravidelně skupinově i samostatně vystavuje (Morfologie, 2023). Jeho poslední sólo výstava se konala v roce 2024 v Divadle NoD.

Tichý Oldřich

(*1959) Vystudoval na AVU malířství u F. Jiroudka. Když se napoprvé na AVU nedostal, rok pracoval jako vedoucí arteterapeutického ateliéru v psychiatrické léčebně v Kroměříži. Jeho tvorba je silně ovlivněna dětstvím stráveném v přírodě rodného Valašska. Byl členem výtvarné skupiny Most a stále působí v SVÚ Mánes. Zvolil si pozici solitéra žijícího mimo centrum, ale zároveň vystavuje a prodává v zahraničí, například v antverpské Galerii Dijkstra. V českých výstavních síních se dlouhá léta objevuje spíše střídmě. Mimo jiné získal cenu The Pollock-Krasner Foundation, New York.

Toy_Box

(*1984) Absolvovala obor interaktivní média, mediální komunikace na Literární akademii Josefa Škvoreckého a scénografii na DAMU. Věnuje se malbě, ilustraci, animaci, umění ve veřejném prostoru a tvorbě komiksů. Za autorský komiks Moje kniha Vinnetou získala v roce 2015 hned ve dvou kategoriích cenu Muriel (Nejlepší původní kniha a Nejlepší původní kresba) a v roce 2016 ocenění Zlatá stuha v kategorii Komiks pro děti a mládež. Velkým tématem a výzvou je pro ni environmentální žal a jeho zpracování. V rámci projektu Tváře klimatické změny organizace Člověk v tísni vytvořila v roce 2021 na různých místech České republiky velkoformátové pouliční malby.

Třeštíková Soňa

(*1983) Na UMPRUM vystudovala ateliér skla V. Kopeckého a R. Plesla. Absolvovala stáž na Pilchuck Glass School v USA. Dlouho působila jako nezávislá výtvarnice, věnuje se designu skla a volné sklářské tvorbě. Na SUPŠ sklářské v Kamenickém Šenově vede ateliér designu rytého skla a vyučuje i navrhování a figurální kreslení. Při tvorbě skleněných předmětů využívá broušení, kombinovaných technik i tavení ve formách. V roce 2009 získala Cenu Stanislava Libenského. Je zastoupena ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze i v zahraničí.

Vávra David

(*1957) Je architekt, spisovatel, básník a herec, spoluzakladatel divadla Sklep. Studoval na stavební fakultě ČVUT a na AVU. Podílel se např. na realizaci interiéru žižkovského Paláce Akropolis, za kterou získal spolu s F. Skálou cenu Grand Prix Obce architektů, na rekonstrukci Švandova divadla, spolupracuje na podobě vznikajících stanic pražského metra. Ve své tvorbě experimentuje s různými typy materiálů, inspirace pro jeho práci přichází často náhodně: „Je to především v pohybu. Třeba povedená klička na fotbale se promítne v nějaké klikatici na domě. A dobře fungují i sny…“

Verner Martin

(*1984) Vystudoval UMPRUM, ateliér kov a šperk V. K. Nováka a ateliér K.O.V. u E. Eisler. Absolvoval stáž na SHU ve Velké Británii. Při tvorbě netradičních a experimentálních šperků se nechává inspirovat hlavně přírodou. Poslední dobou čerpá nápady z mikroskopických i buněčných struktur a principů uspořádání podle Voroného diagramu, což je logický a univerzální způsob rozdělení rovinného prostoru, který můžeme najít v přírodě stejně jako v urbanismu. Při doktorandském studiu na FUD UJEP vede současně ateliér kov a šperk na FDU ZČU.

Viková Jindra

(*1946) Vystudovala UMPRUM, ateliér keramiky O. Eckerta. Oblíbenými sochařskými materiály této světově uznávané keramičky jsou porcelán a pálená hlína. Na počátku 80. let spoluzaložila neodadaistický spolek Rozbřesk, který sdružoval neoficiální umělce a je aktivní dodnes. Za svá keramická díla získala nespočet ocenění z celého světa. Přednášela a vedla kurzy na mnoha zahraničních univerzitách a je členkou prestižní mezinárodní organizace IAC, kde zastupuje keramiky ze zemí střední a východní Evropy. Její díla najdete v mnoha veřejných sbírkách v ČR i zahraničí.

Vladimir 518

(*1978) Je známým českým rapperem, ale věnuje se i tvorbě komiksů, knih, ilustrací a grafik. Zabývá se také architekturou, scénografií a typografií. Postupně se od metalu přes hardcore dostal až ke graffiti. Během dvouletého bydlení ve squatu se živil malováním letáků, graffiti a občasně koncerty. Byl u vzniku pražské MeetFactory a působí v nejdéle fungující české hiphopové skupině Peneři strýčka Homeboye. Vedl hudební vydavatelství Bigg Boss. V roce 2022 vydal svůj zatím největší knižní počin Architektura 58-89, ke kterému byla uspořádána i série výstav, a to v Čechách i v zahraničí.

Vojnárová Jana

(*1982) Vystudovala AVU, ateliéry malířství S. Diviše, M. Rittsteina a V. Skrepla. Absolvovala stáž na SVA v New Yorku. Samostatně vystavuje od roku 2007. Získala první cenu německé nadace Leinemann – Stiftungs für Bildung und Kunst 2014. Věnuje se malbě a kolážím, ve kterých se soustředí na téma lidské figury, většinou ženské. Do obrazů vkládá příběhy, které kvůli vymývání a vrstvení nejsou na první pohled patrné: „Koláže vytrhávám, přemývám, snažím se najít hranici mezi konkrétním a abstraktním, chci, aby to působilo tak, jako když člověk hledá vzpomínky v paměti. Proto také používám staré fotografie.“

Volfová Eva

(*1979) Absolvovala ateliér textilu na UMPRUM a vystudovala didaktiku výtvarné výchovy na PedF UK. Dlouhodobě se věnuje podpoře pozapomenuté dovednosti vyšívání. Ve své volné tvorbě vytváří velkoformátové výšivky, tematické cykly obrazů, grafiku, ex libris i prostorové objekty. Charakterizuje ji častá kombinace technik. Ráda mění textilní struktury v grafické. Eva Volfová také patří k výrazným ilustrátorkám současné generace. Úspěšně spolupracuje s nakladatelstvím Baobab a originálními ilustracemi doplnila několik knížek pro nejmenší děti. Za ilustrace ke knize Nitka a zatoulaný knoflíček získala v roce 2022 1. místo v soutěži Zlatá stuha.

Wagenknecht Petr

(*1970) Pracoval řadu let jako fotoreportér v regionálních novinách, než se v roce 2007 stal nezávislým fotografem. Věnuje se dokumentární, portrétní, a především svatební fotografii. Dělá přirozené snímky „bez éček a sladidel“. Díky reportážní zkušenosti se mu daří zachytit kouzlo okamžiku s citem pro kompozici, gesta a emoce: „Líbí se mi dostat lidský příběh do jedné fotky. Chci tam mít humor – a snad se to občas podaří. Baví mě ta tragikomická nebo hořkosladká poloha.“ Dosud získal tři ceny Czech Press Photo a v roce 2016 ho mezinárodní fotografický web SLR Lounge zařadil mezi 150 nejlepších svatebních fotografů světa.

Wu Yi

(*1966) Je významný čínský malíř, který se narodil ve městě Changchun v provincii Jilin. V roce 1993 absolvoval katedru čínské malby na CAFA v Pekingu. V současné době je profesorem na katedře nástěnné malby na téže univerzitě. Ve svých obrazech propojuje tradiční čínské umění s moderními uměleckými směry. V letech 2013 a 2014 Wu Yi pobýval a tvořil v Praze. Svá díla představil na výstavě Wu Yi – Pražské léto v Galerii Václava Špály. Většina jeho děl je prodána v Číně, účastní se však výstav po celém světě.

Ženatá Kamila

(*1953) Vystudovala AVU, ateliér grafiky L. Čepeláka. Kromě grafiky se věnuje i malbě. Je uznávanou multimediální umělkyní, autorkou literárních textů a terapeutkou. Deset let vedla na FF UK seminář Sebevyjádření pomocí výtvarných prostředků. Svými instalacemi se snaží prozkoumat oblast nevědomí – zejména prostřednictvím snů: „Přešla jsem ke zkoumání světa, kterému můžeme říkat psychická realita, světa, co máme každý v sobě a jehož poznávání a chápání je největší bohulibou činností, kterou můžeme vykonávat, protože při ní dochází k procesu velké vnitřní proměny.“ Na jaře 2024 měla samostatnou výstavu velkorozměrných abstraktních pláten v galerii DOX, kde vystavuje pravidelně.