Cesta domů vydává v překladu autentickou výpověď matky, které v náruči nečekaně zemřel dvouměsíční syn. Knížka formou deníkového zápisu sleduje rok po úmrtí, zachycuje bezedný žal i smíření a naději. Kniha vydaná v Polsku (2020) nedávno získala dvě ceny.
Kniha s názvem Ukolébavka s hurikánem vznikla jako deník, který si autorka začala psát na popud své psychoterapeutky, aby ventilovala emoce, které vnímala jako neustávající vlnobití zármutku. „Postupem času, jak se deník rozrůstal, se začalo jasně ukazovat, že text je natolik nosný, že může mít rozměr a kvality literárního díla. Přátelé autorku přiměli k tomu, aby text nabídla k vydání,“ přibližuje odpovědná redaktorka Štěpánka Ryšavá.
Justýna Wicenty (1982), kunsthistorička, profesí produkční animovaných filmů a kurátorka filmových projektů, píše syrově a nic neskrývá. Vrací se ve vzpomínkách k okamžiku, kdy o synka přišla. Snaží se vyrovnat s jeho ztrátou a naopak s neustálou přítomností starší dcerky a jejími „banálními“ starostmi. Porovnává prožívání smutku sebe i svého manžela. Beznaděj a bolest doprovází záblesky z pohnutého života babičky Jadvigy a odkazy na výtvarná díla.
„Knížka je naléhavá a tají se při ní dech. Může přinést úlevu a souznění někomu, kdo zažil podobnou situaci. A především ve druhé půlce, kde je autorka už schopná poodstoupit a vidět širší horizont, dozví se čtenář mnoho zajímavých historických a společenských souvislostí,“ nastiňuje Ryšavá.
Text v originále vydalo varšavské nakladatelství Dowody na Istnienie, které založil a vede Mariusz Szczygieł, spisovatel, novinář, překladatel a velký znalec Česka. Kniha už stihla získat v Polsku dvě literární ceny: Pomorski Sztorm v kategorii Objev roku a Cenu primátora Galion Gdyński v kategorii Umělecký debut.
Žiju ve dvou realitách. Do dvou odpoledne jsem s Tadeášem, který umřel. Potom se vracím do světa živých a vyzvedávám Růžu z jeslí. Jsme jako Démétér a Persefona. Jen s tím, že to já se vracím k dceři. Den co den vycházím z podsvětí. Večery s Markem náleží do obou světů. Psaní je moje terapie, práce, kterou vykonávám, abych se vrátila mezi živé. Píšu, aby synkova smrt nepřišla vniveč. Chci ho učinit nesmrtelným. Přestože nezměním ani vteřinu. Přestože mi každý den umírá v náručí. Přestože už nikdy nevyroste a já se o něm nic víc nedozvím.
„Deník potvrzuje, že platí to, s čím se v Cestě domů dennodenně setkáváme a o čem píšeme ve všech našich materiálech: že každý truchlí po svém. Truchlícího člověka je třeba respektovat a podržet, o ničem ho nepřesvědčovat. Truchlením je třeba si projít,“ uzavírá Ryšavá.
Kniha je k zakoupení v V ESHOPU i v dobročinných obchodech Cesty domů.
