Na začátku června 2024 uplynulo pět let od chvíle, kdy se Cesta domů přestěhovala do vlastního domu a dostala tím příležitost k rozvoji. Nestalo by se tak bez velkorysého daru z pozůstalosti i přízně dalších dárců.
V roce 2019, při dosažení pomyslné dospělosti, se Cesta domů přestěhovala do domu se zahradou v blízkosti potoka Botiče v Praze 4 – Michli. Vlastní prostory jí umožnily otevřít vzdělávací centrum, rozšířit nabídku podpůrných služeb, posílit ambulanci paliativní a podpůrné péče, rozšířit specializovanou knihovnu a přidat zcela novou službu, oddělení pobytových odlehčovacích služeb.
Nákup a rekonstrukce domu byly možné díky unikátnímu daru z pozůstalosti po Heleně a Josefovi Kočvarových, na nějž upomíná i deska na domě a název ulice, ve které dům stojí.
Synovec Heleny a Josefa Kočvarových, Lubomír Kočvara, se rozhodl věnovat prostředky získané z pozůstalosti Heleny Kočvarové na vybudování nového sídla Cesty domů.
Lubomíre, úplně vidím, jak zazvoníte, postáváte u vchodu, skromně mi podáváte ruku, říkáte no tohle, už jste tady pět roků, ten čas ale letí a není třeba znovu děkovat. Zkrátka se tváříte jako by nic, jak Vy to umíte. Děkujeme. Stojí nám za to si připomínat, co nám tenhle darovaný dům umožnil, jaké otevřel příležitosti, co všechno se v něm a díky němu děje.Ruth Šormová, ředitelka Cesty domů, květen 2024
Slavnostní otevření budovy v červnu 2019 (foto Daniela Dahlien Neumanová)
Příběh Heleny Kočvarové
Helena Kočvarová, roz. Lohrová, se narodila do rodiny významného pražského advokáta JUDr. Karla Lohra 5. 12. 1942. Křestní kmotrou jí byla vdova po řediteli Škodových závodů Zdeňka Havránková. Ta své kmotřence odkázala novogotický zámeček Hadovka v Praze 6, který těsně před komunistickým převratem v roce 1948 pronajala Velvyslanectví Kanady. Po její smrti skutečně majetek přešel do vlastnictví tehdy nezletilé Heleny Lohrové. Přestože byl veškerý majetek paní Heleny Kočvarové v padesátých letech znárodněn, budova byla nadále pronajímána kanadskému velvyslanectví, a pronájem pokračoval i po restituci v 90. letech minulého století.
JUDr. Karel Lohr se znárodněním majetku své nezletilé dcery nesouhlasil. Vedlo to k jeho odsouzení a věznění a Helena Lohrová proto mj. nesměla studovat na vysoké škole. Když po roce 1989 získala v restituci předmětnou usedlost zpět do svého vlastnictví, rozhodla se společně se svým manželem Ing. Josefem Kočvarou Hadovku zrekonstruovat, poté prodat a ze získaných prostředků vytvořit Nadaci Heleny Kočvarové, jejíž finanční prostředky by sloužily na podporu těch nejpotřebnějších, ať už organizací či jednotlivců. Její nebývalá štědrost v tomto směru se projevila již během dlouholeté a nákladné rekonstrukce.
Bohužel úplnému naplnění všech plánů zabránila těžká nemoc a předčasné úmrtí paní Heleny Kočvarové v roce 2006. Dokončit plány nebylo dopřáno ani jejímu manželovi, který zemřel rok po své manželce. Profesionální péče, kterou mu Cesta domů poskytla na sklonku života, měla významný vliv na přání, naplněné rozhodnutím jeho dědice, Lubomíra Kočvary, věnovat prostředky získané z pozůstalosti Heleny Kočvarové na vybudování nového sídla Cesty domů.
Stav budovy v roce 2016, před zahájením dostavby
