Kateřina Krištůfková je v českém prostředí známá překlady detektivek norského autora Joa Nesbøho. Věnuje se ale i dílům jiných spisovatelů, do češtiny přeložila mj. tři knížky uznávané norské spisovatelky a ilustrátorky Anny Fiske. Poslední z nich, Jak mluvit o smrti, nedávno vyšla v nakladatelství Cesta domů.
Knihu Jak mluvit o smrti jste Cestě domů sama doporučila. Čím vás tolik zaujala?
Zaujalo mě především, jak pěkně se na relativně malém prostoru věnuje tak složitému tématu a kolik podrobností dokáže obsáhnout. Na knížkách Anny Fiske mě baví, že i když jsou určené pro děti, na své si v nich přijdou také dospělí. Kromě toho se mi velice líbí autorčiny ilustrace, které někteří označují za zvláštní, jiní přímo za ošklivé, protože hlavně u nás jsme zvyklí spíš na uhlazené a roztomilé obrázky. Ale mně připadá, že aspoň občas je zapotřebí tuhle uhlazenost a roztomilost něčím narušit a ozvláštnit.
Předchozí kniha, kterou jsem od Anny Fiske přeložila, se jmenuje Jak se dělají děti, přesunula jsem se tedy od vzniku života k jeho konci. Autorka obě témata zpracovává velmi věcně, citlivě a tak, aby děti všemu snadno porozuměly, přitom však zachovává také hravost. To je ostatně pro severskou dětskou literaturu typické. Seveřané soudí, že neexistují témata nevhodná pro děti – je jenom potřeba jim je vysvětlit úměrně jejich věku.
Jak se vám jako překladatelce s texty Anny Fiske pracuje?
Obecně mi překlad dětské literatury připadá těžší než té pro dospělé, zvlášť pokud se jedná o obrázkové knihy s minimem textu. Tady je sice textu trochu více a naštěstí není provázaný s ilustracemi třeba formou slovních hříček, ale i tak jsou ty zdánlivě jednoduché věty hodně hutné, a proto je někdy velmi složité je převést tak, aby úplně stejně jednoduše působily i v češtině. Autorka sice nemá nijak specifický jazyk, zato se v každé své knize snaží vypíchnout něco pozitivního a já jsem tentokrát hodně bojovala s tím, aby to neznělo pateticky.
To se vám myslím povedlo, knížka vyznívá pozitivně tak akorát. Čtenáře mohou zaujmout i nevšední výrazy…
Největším oříškem bylo opakování slov, které v norštině tolik nevadí, ale v češtině ano. A také zvažování, která slova a výrazy jsou pro malé děti příliš složité a je lepší je zjednodušit a které jsou možná složité, ale je dobré, aby se je děti naučily. Mezi ty druhé jsem zařadila třeba kar.
Severští spisovatelé jsou známí vstřícností vůči svým překladatelům. Jste s autorkou v kontaktu?
V minulosti jsme si psaly, když jsem u jedné knihy potřebovala přejmenovat jednu postavu a vyřešit pár technických záležitostí. Naživo jsme se ale ještě neviděly.
Komu byste novou knížku doporučila?
Úplně všem – smrt je součástí našeho života, i když si to často nechceme připustit a vytěsňujeme ji jako něco, co se nás netýká. Ale se smrtí se setká každý z nás a je dobré vědět nejen to, jak o ní mluvit, ale třeba také jaké emoce s námi mohou při setkání s ní cloumat a co nám může pomoct, abychom se dokázali vyrovnat s odchodem našich milovaných (přičemž nemusí jít vždy jen o lidi). A v tomhle ohledu dokáže knížka podat pomocnou ruku dětem i dospělým.
Knížka je v prodeji v dobročinných obchodech Cesty domů i v eshopu
Děkujeme Ministerstvu kultury ČR a norské literární agentuře Norla za podporu při vydání knihy.
Ptala se Linda Tichotová Fryčová