Slyším v noci tikat hodinky

Editorkou knížky je Štěpánka Ryšavá. Při práci vycházela z publikovaných souborů Wolkerovy korespondence a z vydaných souborů jeho básní. Členové rodiny Wolkerovy si byli blízcí a byli zvyklí navzájem si psát dopisy. V listech se řeší prosté a obyčejné věci: jídlo, prádlo, bydlení, zkoušky, nemoci... A v posledním půlroce se korespondence týká zejména básníkova zhoršujícího se zdravotního stavu. Čtenář s obavami vnímá Wolkerovo dlouhé a bolestné umírání na tuberkulózu, jak se zračí v dopisech mezi Prostějovem a Tatranskou Poljankou. Z nich se dozvídáme o básníkově boji s těžkou nemocí, o tehdejších léčebných postupech a o jeho stesku po domově. Je to malá knížka o lidské křehkosti, o nejistotách lidského pozemského putování, o naději i beznaději, o mateřské i synovské lásce, o stesku po domově... a o poslední básníkově cestě: z Tater domů – umřít do Prostějova.