Náš život je příběh
Úvod
Z knihy společně s dětmi přečteme část knihy (např. do str. 16) a pak vytvoříme menší skupinky (2–4 dětí). Můžeme nechat děti domyslet příběh, který jsme otevřeli. Přibude do příběhu ještě někdo jiný? Nebo naopak z něj odejde? Jaký dobrý konec může příběh mít? A jaký by byl konec, který by se vám nelíbil? Děti si varianty příběhů mohou společně prodiskutovat a výsledný dopsat na papír. Pak si vzájemně mohou skupinky jednotlivé příběhy představovat a porovnávat. Mají něco společného?
S dětmi si potom můžeme povídat o tom, jaké příběhy mají rády a co jim na nich líbí. Mohou zmínit své oblíbené příběhy v knihách nebo ve filmech. Můžeme děti vyzvat, aby se podělily o příběhy vlastních prarodičů, které od nich slyšely a byly pro ně zajímavé. Co nejraději vypráví babička nebo dědeček, prababička, pradědeček? Pokud nevědí, mohou je o nějaký příběh z dětství požádat, nepochybně je tím potěší.
Můžeme v hodině s dětmi připravit návodné otázky, které by je zajímaly, například: Vědí, s čím si prarodiče hráli? Jaké knížky četli? Jaké dárky dostali k Vánocům? Jak Vánoce slavili? Jak slavili narozeniny? Jak bydleli a jaké měli sourozence?
Obměna
Děti mohou nakreslit svoji představu koloběhu života v přírodě, jak se o tom učily ve škole nebo četly v knížkách nebo viděly ve filmu.
Závěr
Společně se zamyslíme nad tím, jaký pro nás mají příběhy smysl a co si z nich do svého života odnášíme. Můžeme dětem nabídnout další hodinu nad příběhy jejich prarodičů, které si od nich doma nechají vyprávět. A samozřejmě využijeme téma besedy k tomu, aby se rozhlédly po své knihovně, navzájem si doporučily knížky, ptaly se knihovníků, co by jim doporučili. Krátká procházka po knihovně, ve které by se měly pár let pak cítit jako doma, je logickým vyústěním besedy.
Doporučená literatura
Knížku Anna a Anička, ze které beseda vychází, si můžete prolistovat on-line.
